"Černá kniha, kterou malíř v rozverném žertu vtiskl do ruky slepému žebrákovi, se v zdrcadle rozdělovala vedví a měnila se v knihu se dvěma významy, dvěma příběhy, a když se člověk zase obrátil k první stěně, bylo zřejmé, že kniha je od začátku až do konce jediným celkem a její mysterium se ztrácí uvnitř ní." Černá kniha je velmi složitý a náročný román, který se nečte jednoduše. Přesto jsou v ní tak zajímavé myšlenky a jsou podány tak zajímavým způsobem, že jsem z knihy nadšen. Základním smyslem knihy je otázka, zda dokáže člověk (a přeneseně i moderní Turecko ve svém rozkročení mezi Východem (Orientem) a Západem) být sám sebou a za jakých podmínek toho lze dosáhnout. Dokážeme být sami sebou, když se izolujeme od jiných lidí a myšlenek jiných lidí nebo ve chvíli kdy tento vliv přijmeme a dále rozvineme vlastní tvorbou? A jaký smysl hrají knihy, literatura či texty obecně? Čtenář přijímá vliv autora (tedy opouští sebe sama a přijímá vliv někoho, kdo také není sám sebou), sám si ale hledá v textu svůj smysl, svá znamení, svá mysteria. My sami jsme zrcadlem knihy a kniha je zrcadlem nás samých... existuje příběh zaznamenaný v knize a příběh nás samých, který prožíváme v hlavě při čtení knihy... bez tohoto zrcadla by kniha měla jen jeden příběh a její mysterium by se ztrácelo uvnitř ní.

Ťažká a zároveň veľmi zaujímavá a zvláštna kniha. Boli v nej určité pasáže (a že ich bolo pomerne dosť..), pri ktorých som skutočne musel niekedy upadnúť do absolútneho sústredenia, a zo pár krát sa stalo, že som tu a tam niektorý odsek čítal aj viac krát..aby som pochopil. Samotný dej a príbeh ma zaujal a udržiaval ma v pozore až do poslednej strany. Opisy či už z histórie alebo rôzne iné - pre mňa ako nie dokonale znalého človeka Tureckých reálií - boli niekedy ťažko zrozumiteľné. Dostal som sa akoby do stretu odlišných spôsobov nahliadania na život. Ale o to lepšie, pretože aspoň som sa niečomu priučil, nadobudol som nový ´rozmer´ a rozhľad. Pre mňa napriek všetkému skvelá kniha, a kto má rád náročnejšiu literatúru - odporúčam ;)