Čierna kniha

Ťažká a zároveň veľmi zaujímavá a zvláštna kniha. Boli v nej určité pasáže (a že ich bolo pomerne dosť..), pri ktorých som skutočne musel niekedy upadnúť do absolútneho sústredenia, a zo pár krát sa stalo, že som tu a tam niektorý odsek čítal aj viac krát..aby som pochopil. Samotný dej a príbeh ma zaujal a udržiaval ma v pozore až do poslednej strany. Opisy či už z histórie alebo rôzne iné - pre mňa ako nie dokonale znalého človeka Tureckých reálií - boli niekedy ťažko zrozumiteľné. Dostal som sa akoby do stretu odlišných spôsobov nahliadania na život. Ale o to lepšie, pretože aspoň som sa niečomu priučil, nadobudol som nový ´rozmer´ a rozhľad. Pre mňa napriek všetkému skvelá kniha, a kto má rád náročnejšiu literatúru - odporúčam ;)

"Černá kniha, kterou malíř v rozverném žertu vtiskl do ruky slepému žebrákovi, se v zdrcadle rozdělovala vedví a měnila se v knihu se dvěma významy, dvěma příběhy, a když se člověk zase obrátil k první stěně, bylo zřejmé, že kniha je od začátku až do konce jediným celkem a její mysterium se ztrácí uvnitř ní." Černá kniha je velmi složitý a náročný román, který se nečte jednoduše. Přesto jsou v ní tak zajímavé myšlenky a jsou podány tak zajímavým způsobem, že jsem z knihy nadšen. Základním smyslem knihy je otázka, zda dokáže člověk (a přeneseně i moderní Turecko ve svém rozkročení mezi Východem (Orientem) a Západem) být sám sebou a za jakých podmínek toho lze dosáhnout. Dokážeme být sami sebou, když se izolujeme od jiných lidí a myšlenek jiných lidí nebo ve chvíli kdy tento vliv přijmeme a dále rozvineme vlastní tvorbou? A jaký smysl hrají knihy, literatura či texty obecně? Čtenář přijímá vliv autora (tedy opouští sebe sama a přijímá vliv někoho, kdo také není sám sebou), sám si ale hledá v textu svůj smysl, svá znamení, svá mysteria. My sami jsme zrcadlem knihy a kniha je zrcadlem nás samých... existuje příběh zaznamenaný v knize a příběh nás samých, který prožíváme v hlavě při čtení knihy... bez tohoto zrcadla by kniha měla jen jeden příběh a její mysterium by se ztrácelo uvnitř ní.

Ťažká a zároveň veľmi zaujímavá a zvláštna kniha. Boli v nej určité pasáže (a že ich bolo pomerne dosť..), pri ktorých som skutočne musel niekedy upadnúť do absolútneho sústredenia, a zo pár krát sa stalo, že som tu a tam niektorý odsek čítal aj viac krát..aby som pochopil. Samotný dej a príbeh ma zaujal a udržiaval ma v pozore až do poslednej strany. Opisy či už z histórie alebo rôzne iné - pre mňa ako nie dokonale znalého človeka Tureckých reálií - boli niekedy ťažko zrozumiteľné. Dostal som sa akoby do stretu odlišných spôsobov nahliadania na život. Ale o to lepšie, pretože aspoň som sa niečomu priučil, nadobudol som nový ´rozmer´ a rozhľad. Pre mňa napriek všetkému skvelá kniha, a kto má rád náročnejšiu literatúru - odporúčam ;)

Pro intelektuálně nadanější jedince (nebo pro ty co si na ně alespoň hrají) je Černá kniha skvostným dílem. Pro mě byla Černá kniha hlavně velkým utrpením. Pamukova kniha nemá prakticky žádný příběh, není napínavá a ani čtenáře nenutí číst další stránky textu. Věty jsou příliš dlouhé, moc popisné, a když Pamuk už po sté vyjmenovával různé věci v sáhodlouhých větách, měl jsem chuť ho uškrtit. Motivy knihy se natolik opakují, že jsem z toho šílel. Proč mi autor musel stokrát dokola omílat, že nikdo nemůže být sám sebou, jsem nepochopil. Jenom moje masochistická povaha mě donutila to celé přečíst, kdybych měl dost rozumu, knihu bych už dávno odložil a šel číst něco s dějem. To je samozřejmě pouze můj subjektivní názor. Názor obyčejného čtenáře. Ne zasvěceného kritika či intelektuála, proto si utvořte na Černou knihu svůj vlastní názor. Ale pak neříkejte, že jsem vás nevaroval...