... tak nevím... Příběh se mi do poloviny líbil, ale potom se to začalo horšit :( ... Rozvláčné, přestalo to mít napětí a moc mne lákalo knihu zavřít a vzdát to... Co mne ale velmi zaujalo bylo téma včeliček, jak těžké by jsme to bez nich měli a dlouho nepřežili... Ikdyž se autor opravdu snažil a obálka knihy je nádherná, víc jak 3* dát nemohu...

Na obálce knihy jsem si přečetl pár recenzí, z nichž některé ji přirovnávaly ke knihám Dana Browna. Takže jsem se těšil. Velké očekávání bylo ale vystřídáno rozpaky. První kapitoly jsou vlastně nezbytným úvodním seznamováním s hlavními postavami, ale jejich geografické a i časové skoky, jak je zřejmé z názvů kapitol – Acapulco, Boston, San Antonio, Varšava, Sao Paulo, New York... Florencie kolem roku 1500 mě trochu vadily a připadaly mi až chaotické. Nicméně jsem se s tím do jisté míry smířil, neboť posléze se ukázalo, že taková je celá kniha. Snad to tak děj vyžaduje. Pokud jde o srovnání s Danem Brownem, byl bych trochu opatrnější – jsou zde sice jisté podobnosti ve skladbě románu – hlavní postavy muž a žena, Helen a Patryk, ke kterým později přistupuje policista Millner, velké cestování, napojení na historii (Leonardo da Vinci), kulisy kulturních institucí - pařížský Louvre, museum Prado v Madridu (mimochodem, nevěřil bych, jak snadné je ukrást Monu Lisu či Monu Lisu del Prado…), ale... A co mi vadilo nejvíc – jakási záhadná postava objevující se všude a ovlivňující události. Jakýsi duch, ale velmi materiální. Její či jeho totožnost zůstává tajemstvím. Tajemno, o kterém se pochvalně zmiňují některé recenze z obalu knihy??? - „A kdo byl ten muž, co nám dal ve vlaku to číslo?“ „To kdybych věděl!“ povzechl si Millner „...bylo na něm cosi...“ „Děsivého!“ doplnila Helen jeho větu. A Millner kývl. - Nemám prostě rád, když příběh odehrávající se v současnosti má zakomponován jakýsi nadpřirozený prvek, který pomáhá s řešením různých situací. Jakási směs reality a sci-fi. Snad měl autor oprávnění to použít, protože příběh spojuje moderní dobu s dobou Leonarda a jeho Mona Lisa je v podstatě středobodem děje. Lépe řečeno „zlatý řez“, kterého má být obraz geniální ukázkou. Naopak se mi líbily odkazy na neuroestetiku, zakomponování fenoménu synestézie do děje (Helen) a zmínka o memech, což by čtenáře mělo podnítit k vyhledání bližších informací o těchto termínech. Připouštím, že i v tom je jistá podoba s Danem Brownem, protože (alespoň já jsem tak dělal, což v dnešní době není problém) čtenář vyhledává, nakolik se autor řídil fakty při zahrnutí reálných staveb, událostí atd do děje své knihy. Samotný leitmotiv příběhu – jak je ovlivňováno vnímání krásy a pokus narušit a zvrátit zaběhlé přístupy v jejím vnímání prostřednictvím viru Mona Lisa, je zajímavou, snad i trochu děsivou myšlenkou. I když, jak sám autor říká v doslovu: „Dodnes nebylo objasněno, co vlastně krása znamená a jak přesně funguje její vnímání.“ Tak proč ne virus? Bezprostředně po přečtení jsem, pod vlivem všech uvedených výhrad, hodnotil třemi hvězdičkami. I když „si mě autor usmířil“ svým doslovem :-), chvíli jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami a nakonec to zůstalo podle prvního dojmu.