No, začneme vzhledem knihy, protože právě tím, mě tato kniha oslovila. Zalíbila se mi na první pohled. Z potisku rybiček ze strany stránek jsem byla nadšená a jakkoliv je to dětinské, hrála si s ním asi půl hodiny. A když jsem pak byla někde v půlce knížky, vytvářel tento potisk zajímavé orámování. Ne tedy, že bych si ho měla čas nějak důkladně všímat, protože jsem stránkami prakticky prolétla. Na rovinu, nemůžu říct, že by to byla nejlepší, nebo jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla, ale měla svoje kouzlo. Líbilo se mi, že hlavní hrdinkou není štíhlá nádherná sedmnáctiletá dívka s ohromným potenciálem změnit svět, která se nezhroutí, když se rozpadá všechno kolem ní, a zachová si hrdost a statečnost. Protože, řekněme si na rovinu, takováhle holka asi v reálném světě neexistuje. Všichni jsme trochu takový jako Tess. Nejistí samy sebou. Často si nedokážeme přiznat a uvěřit pravdě přímo před našima očima. A i když nám poskakuje před obličejem, my se k ní otáčíme zády. Často, a hlavně jako teenageři, si nejsme jisti, kam patříme nebo komu můžeme věřit. Mnohokrát se chováme vyloženě pitomě, a pak nenacházíme slova, kterými bychom byli schopni se omluvit. Tato kniha vám nabízí spoustu témat k zamyšlení. A pokud chcete, můžete se nad nimi zamyslet. Nad lidskou podstatou a společnosti celkově. Autorčino psaní by se dalo jisto jistě ještě vylepšit. U smutných scén jsem neplakala, děj sám o sobě taky není nic převratného. Tato kniha určitě není pro každého. Celkově se kniha tváří jako naprosto průměrná a možná taková i je....ale ty myšlenky mi to určitě vynahradily. Nelituji, že jsem si knihu přečetla.

Kniha, ač je primárně určena pro mladší čtenáře, se už od prvních stránek četla velmi lehce a téměř sama. Na 350 stranách se odvíjí příběh mladé dívky Tess, která jednoho dne ztratí všechny jistoty, které tvořily její život. Upne se na myšlenku, že jejím skutečným tátou by mohl být její učitel matematiky, který dle ní splňuje všechny předpoklady, zejména co se týče vzhledu. Při honbě za pravdou se dostane do několika nepříjemných situací, z nichž jí pomůže vybruslit pan Rybka, imaginární přítel, který s ní rozmlouvá a jako jediný jí plně rozumí. Nebýt pana Rybky, celý příběh by neměl tu správnou jiskru a něco by mu chybělo. Tahle imaginární postava vás bude hodně bavit. Zápletka sice nebyla nijak originální (za to postava pana Rybky ano!), ale autorka se s ní vypořádala velmi obstojně. Musím pochválit závěrečné vyústění, které v podstatě uzavřelo celou rodinnou i školní situaci, neboť bylo jediné správné a pohladilo mě na duši.