Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
92%
(108 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
18.8.2024
12
Když se dívám na obrázek té malé vesničky pod Kavkazem , těžko se mi chápe, proč tu lidé nedokáží žít v míru, v souladu s přírodou ....
V této knize vystupeje množství postav s originálními jmény - jsou tu ti, co přežili, ale také vzpomínky na ty, co už tu nejsou ....
I když téma je velmi smutné, autorka dokáže vyprávět bez odsouzení, ona pouze podává svědectví o tom, co mnozí z nás neznají .......
Když se dívám na obrázek té malé vesničky pod Kavkazem , těžko se mi chápe, proč tu lidé nedokáží žít v míru, v souladu s přírodou ....
V této knize vystupeje...
Když se dívám na obrázek té malé vesničky pod Kavkazem , těžko se mi chápe, proč tu lidé nedokáží žít v míru, v souladu s přírodou ....
V této knize vystupeje množství postav s originálními jmény - jsou tu ti, co přežili, ale také vzpomínky na ty, co už tu nejsou ....
I když téma je velmi smutné, autorka dokáže vyprávět bez odsouzení, ona pouze podává svědectví o tom, co mnozí z nás neznají ....
A symbolem naděje je tu dítě - v první povídce je jeho tragická ztráta - ale v závěru se rodí nový život jako naděje pro to, za co stojí žít dál....
Tady se mi líbily všechny povídky, které se provázaně skládají do románu ....
a utkvěla mně povídka Srdce - které bolí po ztrátě milovaného člověka ....
Číst více
Číst více
15.9.2024
3
Jestli umí někdo psát poeticky o válce, pak je to Narine.
Tragedie jednotlivých rodin zachycené mezi slovy o ranních mlhách, učesaném nebi pro svítání a poprašku hvězd na noční obloze.
Až nemůžete věřit, že se děly takové krutosti jako se děly a dějí stále. A potom chytí nepřítele, zajmou jej a zjistí, že je to ještě téměř děcko. Tuhle krutost na obou stranách nikdy nepochopím.
" Nunik si často...
Jestli umí někdo psát poeticky o válce, pak je to Narine.
Tragedie jednotlivých rodin zachycené mezi slovy o ranních mlhách, učesaném nebi pro svítání a poprašku...
Jestli umí někdo psát poeticky o válce, pak je to Narine.
Tragedie jednotlivých rodin zachycené mezi slovy o ranních mlhách, učesaném nebi pro svítání a poprašku hvězd na noční obloze.
Až nemůžete věřit, že se děly takové krutosti jako se děly a dějí stále. A potom chytí nepřítele, zajmou jej a zjistí, že je to ještě téměř děcko. Tuhle krutost na obou stranách nikdy nepochopím.
" Nunik si často představovala svět, který teď obývají bratr s matkou. Teče tam řeka Gjandžačaj, v kamenných sklepech kvasí polosladké víno a na policích dozrává průsvitné kaki - poslední dar odchazejícího slunce -, zdrženlivě tam vyzvání zvon protestantského kostela - Němce za druhé světové války vysídlili do Kazachstánu, ale kostel nestrhli a tak tam zůstal stát, mlčenlivý, se zatlučenými okenicemi a dveřmi. Jediná cesta vedoucí do tohoto milosrdného světa tonula v houští ostružiní a mohutné platany, shrbené věčně dujícím větrem, nad ní semkly své větve a proměnily ji ve stinnou alej.
Nunik věděla, že se tam jednou ocitne také. Trpělivě a důstojně čekala na příchod smrti. Nepospíchala, ale ani nelpěla na životě. Občas, když provázela pohledem sokola, který tu vzácně křižoval nebe, na okamžik strnula s pohledem upřeným kamsi vzhůru, jako by čekala na nějaké znamení, ale pak s povzdechem sklopila oči. K Bohu už se s prosbami neobracela. "
Číst více
Číst více
