Simon

Knížky Narine Abgarjan si šetřím. Nečtu zběsilým tempem, ale rovnám si je v sobě pěkně slovo po slově, stránku po stránce. Protože málokdo umí psát takhle poeticky a z každé situace a z každého příběhu vytěžit maximum optimismu a lehkosti. Smekám i před překladatelkou Kateřinou Šimovou. Každá z milenek, přítelkyň a žen měla pocit, že díky Simonovi našly svůj nový směr, začaly se mít rády. Stejně tak na konci zjistíme, že ani Simon by bez svých žen nežil svůj život, nadobro by se zbláznil. A tak to má být, každý ze svého úhlu pohledu musí najít to dobré pro sebe.

Kniha, o které jsem se zase dozvěděla jen a pouze díky tomuhle webu, resp. díky jeho čtenářům. A že to stálo za to - A.G. píše skvěle a překladem čtivost určitě neutrpěla, možná spíš naopak. Jednotlivé postavy, ať mužské či ženské, jsou výborně vykreslené, a to zdaleka nemám na mysli pouze Simona, který nám čtenářům (ženám obzvláště) prostě musí být sympatický. Jelikož autorka je žena, rozvinula zde především vějíř ženských postav, což je patrné už z názvu knihy. I ty vedlejší, jako třeba Vardanuš, Vasilisa nebo přímo Melanie, jsou výborně napsané. A co teprve mořský motiv! Takže Tři jablka spadlá z nebe si určitě nenechám ujít. "Smyslu pro humor, stejně jako svědomitosti a věrnosti si považovala nad jiné vlastnosti. Lakotu nemohla vystát, ale ani rozhazovačnost neschvalovala. Stranila se závistivých lidí, pomluvy z duše nenáviděla a nevěnovala jim pozornost. O lásce nikdy nemluvila ani s blízkými, ani s rodinou, nikdo však nepochyboval, že o lásce toho ví víc než kdokoli jiný na světě."