Tři jablka spadlá z nebe

Tato kniha by se mi asi nikdy nedostala do rukou, nebýt Čtenářské výzvy a bodu číslo 16 »Kniha autora nebo autorky ze země bez přístupu k moři«. A rozhodla jsem se pro ni vědomě, protože Česká nebo i Slovenská republika pro mne obě přístup k moři mají - i když ne napřímo. Kromě toho má pronajatý malý kousek přístavu v Hamburku... Ale nyní už zpátky ke knize ;-). Příběh se odehrává v jedné arménské vesničce a čtenář se seznamuje s osudy několika jejích obyvatel, hlavně ovšem Anatolie. Tato žena si prošla doslova peklem ve svém prvním manželství. Nikdy ale neztratila naději a nenechala se zlomit, proto na ni později čeká aspoň troška štěstí. A samozřejmě nejde pouze o ni, to ani zdaleka, je zde ještě celá řada žen i mužů, o nichž tato kniha vypráví. Tentokrát se nebudu podrobněji rozepisovat, o čem kniha přesně je, ale s jistotou mohu prohlásit, že mne doslova okouzlila, přestože popisuje také - a to především - hodně tvrdý a těžký život všech obyvatel ve vesnici. Je v ní však mimo jiné také malý kousek magie a naděje. Na závěr tedy nemám jinou možnost, než knize dát všech pět hvězdiček a doporučit ji všem čtenářům bez rozdílu ;-).

Velmi silný, nežný a emočně podivuhodný příběh odlehlé horské vesnice. Životní osudy osob jsou někdy úsměvné, jindy tragické. Přijímají život den ode dne, tak jak jim je osud přichystal. Vzájemně je spojuje vřelosti přátelství a pomoci. Autorka líči nenásilnou formou , a přece velmi čtivě, každodennost maranských vesničanů do nejmenších podrobností, třeba v detailních popisech jídel. Tři jablka spadlá z nebe - ( nejen v této knize, ale i pro každého z nás k zamýšlení) - přes všechnu tragiku je výrazem úcty k předkům, zemi, na níž žijí, kulturní tradici, způsobu života, v němž má vše svou chvíli a svůj čas. A co je nejhlavnější, že láska vždy vítězí nad smrtí. A že zázraky se dějí. A že na ně nikdy není pozdě... Pěkná kniha a čtivá.