Usedlost

"Avšak napříč temnotami a tichem vážou jednu generaci s druhou, silná neviditelná pouta, vážou je tak pevně, že se nikdy nerozpojí." Helena Westermacková, z románu I fru Ulrikas hem,1900 Svůj komentář začínám citátem, kterým začíná kapitola ohraničující 18.století. Připadá mi, že nejlépe vystihuje poselství, které se táhne celou knihou. Já osobně bych ji nazvala knihou povídkovou. Díky velmi rychlému střídání generací, a k mé velké lítosti, jsem jen velmi těžce hledala nitky osudů propojující jednotlivé osoby v čase a v dalších kapitolách. Historický kraj Österbotten (ve švédštině) je zde však vyobrazen neskutečně živě a kouzelně. Celý příběh tak díky němu dostává neskutečně krásnou pohádkovou kulisu a já chvílemi opravdu viděla rusalky, víly, vodníka i trola. V příběhu je použito mnoho způsobu vyprávění a akceptovat, pochopit a přijmout tu danou formu v danou chvíli, pro mě bylo opravdu velmi těžké. Zřejmě bych u takovýchto knih měla dát více času a prostoru svým myšlenkám. Tento román vás donutí přemýšlet nad vlastní minulostí, nad rodinou blízkou či vzdálenou, jak v prostoru tak v čase.

Začátek mě moc nezaujal a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila způsob vyprávění a řazení „kapitol“. Nijak oslnivé, nijak zvlášť čtivé, to byl první dojem, takové finskošvédskoruské soužití, místy spíše potýkání, v průběhu několika staletí. Jenže čím dál jsem se knihou prokousávala, tím více jsem obdivovala změny zachycené v jakýchsi střípcích mozaiky, oceňovala jsem jazykové a slohové skoky a střihy autorky, snažila jsem se najít spojitost s předešlou kapitolou a rozpoznat například ve stárnoucím otci rodiny bratra, který se při svém africkém putování tak nějak odrodil. Pro mě byly zajímavé také zmínky o rostlinstvu – zlátnoucí morušky, koberce šíchy, dokonce i sladký lokvát, zase jsem se dozvěděla něco nového. Nikdy jsem se nesetkala s podobnou knihou, takže jsem nadšená a určitě budu doporučovat všem přemýšlivým čtenářům naší malé knihovny. P.S. Kdykoli jsem knihu odložila, vyskočilo na mě zvláštní (?) řešení obálky: krásné rostlinné motivy, mezi nimi trochu ztracená stavba, ale proč to rozdělení názvu? To by se celé slovo nevešlo na jeden řádek, to tam už nebylo místo na čtyři písmena? Ovšem od jisté chvíle jsem v nadpisu uviděla dvě anglická slůvka, jejichž význam mi paradoxně celkem pasuje k příběhu téhle knihy, zvláštní. Určitě to nebyl záměr a já jen fantazíruju, ale stejně to nedokážu vyhnat z hlavy . . .