Říkali jí Kri-kri

Keď som čítala Říkali jí Kri-kri, mala som pocit, akoby som sedela na slnkom rozpálenej skale nad morom a sledovala život niekoho, kto je naraz krehký aj neuveriteľne silný. Kri-kri ma chytila za srdce tým, aká je nespútaná, svojská a zároveň zraniteľná. Celý príbeh má takú zvláštnu, melancholickú atmosféru, ako keď sa pozeráš na staré fotky z dovolenky a cítiš, že niečo krásne sa už nevráti. Najviac ma bavilo, ako autorka prepája osobný osud s meniacim sa ostrovom. Je to písané jemne, poeticky, ale pritom úplne prirodzene, takže som sa pristihla, že som si niektoré pasáže čítala dvakrát len preto, že boli pekné. A hoci je to miestami smutné, vôbec to nepôsobí ťažkopádne, ale skôr tak ľudsky, že sa ti chce hrdinku objať a povedať jej, že to dá. Celkovo je to kniha, ktorá sa číta pomaly, ale zostane v tebe ešte dlho po tom, čo ju zavrieš.

V životě nejde o to mít dobré karty, ale hrát dobře s těmi špatnými Příběh dívky, která byla pojmenována po místních kozách a celý svůj nelehký život prožila na svém milovaném řeckém ostrově, od počátku druhé světové války až do dnešní doby. Po porodu trojčat musí učinit nejtěžší rozhodnutí svého života a postavit se osudu, aby dál kráčela životem s hlavou nahoře. MIluje klidný život na svém ostrově, ovšem do té doby, než začnou změny ve světě a začne boom turismu, který se dotkne i jejího ostrova. Oči jsou zbytečné, pokud mysl je slepá Krásný příběh o nelehkém životu, ve kterém se prostě musí hledat něco hezkého a pozitivního. Velká kritika overturismu, na který nemám jednoznačný názor, neboť sám miuju cestování a poznávání míst v zahraničí, ač na druhou stranu je zajímavá rozpolcenost místních mezi dosavadním těžkým životem a turismem, který přináší místním peníze a možnost na lehčí život. Ovšem i za cenu ztráty osobního soukromí a třeba i místních zvyků. Přesto tato kniha mě hodně bavila