Říkali jí Kri-kri

Keď som čítala Říkali jí Kri-kri, mala som pocit, akoby som sedela na slnkom rozpálenej skale nad morom a sledovala život niekoho, kto je naraz krehký aj neuveriteľne silný. Kri-kri ma chytila za srdce tým, aká je nespútaná, svojská a zároveň zraniteľná. Celý príbeh má takú zvláštnu, melancholickú atmosféru, ako keď sa pozeráš na staré fotky z dovolenky a cítiš, že niečo krásne sa už nevráti. Najviac ma bavilo, ako autorka prepája osobný osud s meniacim sa ostrovom. Je to písané jemne, poeticky, ale pritom úplne prirodzene, takže som sa pristihla, že som si niektoré pasáže čítala dvakrát len preto, že boli pekné. A hoci je to miestami smutné, vôbec to nepôsobí ťažkopádne, ale skôr tak ľudsky, že sa ti chce hrdinku objať a povedať jej, že to dá. Celkovo je to kniha, ktorá sa číta pomaly, ale zostane v tebe ešte dlho po tom, čo ju zavrieš.

Kri-kri... Dívka a posléze i žena, jejíž pravé jméno se nedozvíme, byla - mírně řečeno - opravdu hodně zvláštní. Musela jsem si na ni zvykat, ale oceňuji, že byla a zůstala svá. Tak nádherně nespoutaná ve své podstatě, přestože se i ona musela přizpůsobovat okolnostem. Tento proces ovšem pro ni byl dost bolestný a nepříjemný. Otěhotní a své tři děti porodí už v 16 letech. Nedokážu a ani nechci posuzovat, nakolik pro ni bylo rozhodnutí vzdát se obou chlapečků a ponechat si pouze děvčátko, těžké. Navíc své dcerce nikdy neprozradí, že kdy měla bratry. Příběh Kri-kri, jejích blízkých i ostatních tak sice plyne dál, ale i ji nakonec minulost dostihne... Kri-kri není příjemná postava, kterou byste si dokázali oblíbit. Ovšem vzhledem k tomu, že už mám (stejně jako ona) přece jen něco odžito, jsem ji občas chápala. Ne vždy, to nebylo ani možné, protože je můj osud (pochopitelně) přece jen diametrálně odlišný od toho jejího. Autorka opět v této své knize ukázala svůj vypravěčský um, za který ji musím nejen pochválit, ale zároveň ohodnotit plným počtem hvězdiček.