Máme na vybranou?

Robert M. Sapolsky v knize Máme na vybranou? systematicky obhajuje tezi, že svobodná vůle neexistuje. Navazuje na svou předchozí práci o biologii chování a ukazuje, že naše rozhodnutí jsou výsledkem genů, prostředí, výchovy, hormonů, mozkové chemie a náhody. V první části knihy shrnuje výzkumy z neurověd a biologie chování. Připomíná experimenty typu Libetova „potenciálu připravenosti“, které ukazují, že mozek „startuje“ akci dřív, než máme vědomý pocit rozhodnutí. Jednání je tak výsledkem dlouhého řetězce příčin, táhnoucího se od milisekund až po celý předchozí život. Druhá část se zabývá třemi často zmiňovanými „únikovými cestami“ ke svobodné vůli – chaosem, emergentní komplexitou a kvantovou fyzikou. Sapolsky je vysvětluje neobvykle srozumitelně a dochází k závěru, že i velmi nepředpověditelné systémy mohou být plně determinované, a žádnou skutečnou svobodu nám neposkytují. Třetí část řeší důsledky popření svobodné vůle. Na historických příkladech (epilepsie, schizofrenie, autismus, PTSD) ukazuje, jak se měnilo vnímání „viny“ u různých stavů, u nichž dnes spíše přijímáme biologické a psychologické příčiny. Stejný posun si přeje i u kriminality: místo trestu jako odplaty prosazuje „karanténní“ model – ochranu společnosti při současném důrazu na humanitu, soucit a minimalizaci utrpení. Inspirací mu je mj. norský vězeňský systém. Sapolsky píše lehce, s ironií a angažovaností. Přiznává, že žít důsledky popření svobodné vůle je psychologicky velmi těžké – ale i když čtenáře zcela nepřesvědčí, jeho kniha je intelektuálně podnětná, často zábavná a místy překvapivě dojemná. Překlad Pavla Pecháčka je brilantní.

Základní poselství této knihy je prosté: svobodná vůle neexistuje. K podpoře tohoto tvrzení popsal Sapolsky 450 stran, ale sám přiznává, že jednoznačný důkaz v tomto směru neexistuje. Kdyby ano, stačila by jedna věta a čtenáři by přišli o tuto knihu (a její autor o honorář). Myšlenka striktního determinismu stran volních vlastností člověka není nová: s ní přišel Bertrand Russel už někdy před 80 lety. Sapolsky ale zvolil inovativní přístup: svobodnou vůli sice nelze vyvrátit jakýmkoli vědeckým postupem, ale když se shromáždí všechny dílčí výsledky z relevantních vědeckých disciplin, pro svobodnou vůli jednoduše nezůstane místo. To je něco jako důkaz kruhem. Na základě své premisy se pak Sapolsky zabývá teoriemi komplexity, chaosu a pravděpodobnosti, kvantové fyziky, ale i dalšími, poněkud nesouvisejícími problémy jako je např. léčba schizofrenie, epilepsie nebo autismu. V poslední části knihy pak předkládá své názory, týkající se morálky, politiky a práva. Hodně diskutabilní je třeba návrh reformy vězeňství a vůbec odplaty jako základu trestního práva. Pokud byl pachatel apriori předurčen ke spáchání trestného činu, nemůže přece za něj nést odpovědnost! Aby si čtenář přišel na své, může si přečíst i detailní popisy poprav zločinců odsouzených v USA k trestu smrti. Jinak ale kniha není zrovna čtivá; zachází občas do nepodstatných podrobností a na každé druhé stránce jsou uvedeny poznámky pod čarou, z nichž některé jsou stejně obsáhlé jako samotný text. A to ještě kniha navíc obsahuje 73 stran vlastních poznámek na konci. Na populárně-vědeckou knihu je toho až příliš.