Láska a její kat

Krásné příběhy z terapeutické praxe, které mohou inspirovat a obohatit mnoho z nás, kteří mívají s láskou problémy.

Deset povídek, deset rozdílných lidských osudů a jeden terapeut snažící se pomoci. Yalom nabízí nejzajímavější příběhy pacientů ze své vlastní praxe, sledujeme terapeutovy myšlenkové pochody během léčby a postupný psychický přerod pacientů. Každá z povídek má zajímavé vyústění, avšak ne každé jsem přišel zcela na chuť. Mezi mé nejoblíbenější patří: „Kdyby znásilnění nebylo zločinem...“ a „Dva úsměvy“.

Bála jsem se, že bestsellerista populárně psychologické literatury bude americky povrchní a motivační, ale vůbec ne. Tahle kniha je vlastně ideální psychologický mainstream – je chytrá, ukazuje zajímavé případy, aniž jde o bulvár (žánr je z definice voyerský, ale dá se pojmout decentně), přitom vypravěč je všeobecně srozumitelný a podle svého podání má maximální snahu najít si cestu ke každému, zkrátka sympaťák zmiňující i vlastní chyby – samozřejmě v míře, která ho vhodně zlidšťuje, ne tak, aby se mu dalo něco vytknout. K tomu umí psát. Budování vlastního pozitivního obrazu ale nevadí, k tomuto druhu podání to patří a nezdá se, že by si Yalom honil ego nějak přemrštěně. Vysoká literatura to není, ale příjemné čtení o zajímavých problémech, ve kterém se objeví i pár opravdu zajímavých odborných momentů, se taky cení. Nemůžou nezaujmout časté autorovy averze a předsudky vůči pacientům, které už by si asi dnes troufl tak otevřeně popisovat málokdo. Samozřejmě se podle svého líčení bezchybně ovládá a pacientům nedá nic znát, dokonce se vždycky díky vzájemnému vztahu své předpojatosti k jejich typu zbaví, ale nemohla jsem nepřemýšlet, kolik let nebo desetiletí je třeba k dosažení takové vyrovnanosti a kolika nešťastným lidem se kvůli podobným komplexům terapeutů nedostane pomoci.

Deset povídek. Deset příběhů existenciální bolesti. Za zdánlivě každodenními problémy se skrývají zranění, která nejsou viditelná. Yalom je doluje pomocí psychoterapie, snaží se jít až na kořen, na obnažený nerv bytosti. Hlavní motiv? Strach ze smrti. Ze smrti dlouholetých přátel, rodičů. A dětí, nejtěžší ze ztrát, poněvadž ztrácíme i budoucnost, pokračovatele. S rodiči a přáteli minulost. Hraniční zkušenost, která s námi otřese v základu. S faktem smrtí se nějak vypořádat musíme. Někdo bere pocit bezpečí zevnitř. Cítí se výjimečný, nezranitelný, život bere jako věčnou spirálu směřující vzhůru. Banální krize (nemoc, selhání) pak odhalí obyčejnost. Víra v posledního spasitele je pocit bezpečí, který jde z vnějšku. Jsme sledování, jsme děti věčného otce, on se o nás postará. Tyto témata jsou v knize neustále na talíři. Víra v reinkarnaci jako popírání smrti, něco na způsob druhé šance. Spolu se smrtí se objevuje i strach ze svobody. Lidé mají rádi řád, touží po něm. Koncepce svobody nám bere pevnou půdu pod nohama. Tím, že jsme svobodní, jsme taky odpovědní, jsme tvůrci svých životů. A to je první a nejdůležitější krok. Přiznat si odpovědnost za svůj úděl, za to, jak život probíhá. Yalomova psychoterapie se opírá hlavně o tento důležitý pilíř. Změna musí jít od pacienta. Musí přiznat svůj podíl, jinak by do nekonečna obviňoval svět okolo sebe. I když si příběhy jednotlivých lidí nebudete pamatovat, ústřední myšlenky jsou nosné. Máte-li svobodu, máte i odpovědnost. Přílišné potlačení strachu ze smrti vede k neurózám všeho druhu od odmítání starých lidí, jejichž tvář nám připomíná smrtelnost a křehkost, po neustálé běhání za mladšími partnery ve snaze si dokázat, že sám starý nejsem. Ano, fakt smrti, její fyzická přítomnost nás ničí, myšlenka na smrt nás může zachránit.