Láska a její kat

Deset povídek, deset rozdílných lidských osudů a jeden terapeut snažící se pomoci. Yalom nabízí nejzajímavější příběhy pacientů ze své vlastní praxe, sledujeme terapeutovy myšlenkové pochody během léčby a postupný psychický přerod pacientů. Každá z povídek má zajímavé vyústění, avšak ne každé jsem přišel zcela na chuť. Mezi mé nejoblíbenější patří: „Kdyby znásilnění nebylo zločinem...“ a „Dva úsměvy“.

Bála jsem se, že bestsellerista populárně psychologické literatury bude americky povrchní a motivační, ale vůbec ne. Tahle kniha je vlastně ideální psychologický mainstream – je chytrá, ukazuje zajímavé případy, aniž jde o bulvár (žánr je z definice voyerský, ale dá se pojmout decentně), přitom vypravěč je všeobecně srozumitelný a podle svého podání má maximální snahu najít si cestu ke každému, zkrátka sympaťák zmiňující i vlastní chyby – samozřejmě v míře, která ho vhodně zlidšťuje, ne tak, aby se mu dalo něco vytknout. K tomu umí psát. Budování vlastního pozitivního obrazu ale nevadí, k tomuto druhu podání to patří a nezdá se, že by si Yalom honil ego nějak přemrštěně. Vysoká literatura to není, ale příjemné čtení o zajímavých problémech, ve kterém se objeví i pár opravdu zajímavých odborných momentů, se taky cení. Nemůžou nezaujmout časté autorovy averze a předsudky vůči pacientům, které už by si asi dnes troufl tak otevřeně popisovat málokdo. Samozřejmě se podle svého líčení bezchybně ovládá a pacientům nedá nic znát, dokonce se vždycky díky vzájemnému vztahu své předpojatosti k jejich typu zbaví, ale nemohla jsem nepřemýšlet, kolik let nebo desetiletí je třeba k dosažení takové vyrovnanosti a kolika nešťastným lidem se kvůli podobným komplexům terapeutů nedostane pomoci.