Křesťanství ve víru kulturních válek

Četba jako jedna velká jízda, co dodat? Že mnoho čtenářů z nejrůznějších důvodů zabolí, a bude to jen dobře. Že jsme se zase dočkali erudované autorské historické práce, a to jen dobře je. Že se budeme muset znovu a znovu poučit, abychom neopakovali jako církev chyby, které nás hodně stály a stát budou, to by jen a jen dobře bylo. Že si tuhle knížku jako občasné zrcadlo návratu do reality vezmu, to dobře jenom bude. Je o čem číst, je o čem přemýšlet, je co prožívat. Přečtěte si, a uvidíte, jestli knížka splní svůj účel povzbudit k ptaní, k diskusi, k novému promýšlení cesty.

Na str.165 lze nalézt úžasnou větu "To vše bylo součástí jeho (papeže Františka) snahy o re-kontextualizaci církve jako nástroje boje proti probíhající de-kontextualizaci, tedy ideologizaci a virtualizaci zkušenosti a formulaci víry." Wow! O čem je řeč??? Naopak první dva odstavce na str. 212 hned za označením podkapitoly 4.2 bych klidně podepsal bez výhrad. Takže co tu vlastně máme? Historickou studii? Analýzu? Protiratzingerovský pamflet? Je těžké se ubránit pocitu, že když si přečtete jeden rozhovor s Petráčkem (kterýkoliv), jako byste četli všechno ostatní. Asi nejvýstižnějším označením bude slovo manifest. Manifest sekulárního katolicismu. Manifest zoufalých, nešťastných katolíků, trpících chorobnou iluzí, že všude jinde je tráva zelenější, než tam kde zrovna stojí. Manifest bytostných konformistů toužících být dobrými (a šťastnými) křesťany a zároveň žít konformně s okolní společností.