Konec dobrý

Střípky místní historie posledních padesáti let… Kdyby je sbíral někdo jiný, snadno by mohla zbýt jen hrst beztvarých úlomků, ale Irena Dousková z nich s lehkostí poskládala pestrý kaleidoskop. V jednotlivých povídkách promlouvají postavy (dítě, mladá dívka, učitel ve výslužbě a další) vlastně jen ze svého mikrosvěta. Děj se často vejde do jediného okamžiku – části dne, noci, výletu. I emoce převládá pokaždé jen jedna, i když jejich rozpětí je široké. Zahrnuje nejistotu, horečnou činnost, která zastírá strach, soucit, vztek, sarkasmus schovaný za submisivitou… Pointa přichází často nečekaně, někdy koncentrovaná v jedné větě. Literární svět Ireny Douskové je jedinečný, humorný i teskný, založený na informacích i pozorovacím talentu. Pro mě je autorka především člověk, který má v sobě přes občasnou (ale ne samoúčelnou) jízlivost zakódovaný smysl pro dobro. Nepotřebuje vysvětlovat jeho význam, prostě ho vkládá do slov.

Autorka psala každou povídku jiným stylem, což se mi opravdu moc líbilo. Příběhy nepostrádaly hloubku. Nejvíce jsem si užila povídky: “Za rybičkou” - miluju jak Dousková dokáže vystihnout dětskou mentalitu. Popisuje ji velmi vtipně. “Konec dobrý” - velmi se mi líbil příběh i uvažování protagonisty. A “Bistro B” - parádně vystižené pocity během doby hektických covidových opatření.