Jménem mojí sestry

Tak nevím, za mě se tohle moc nepovedlo. To téma mělo na víc, tady se to nějak roztrousilo do mnoha směrů, nic do hloubky, přeskakování od jedné události k další, nedokončené linky... U takového příběhu by emoce měly pracovat naplno, ne jen posledních pár stránek. Styl psaní je čtivý, to ano, ale tak pro čtenáře na střední, možná ještě mladší, to bych byla asi spokojená. Je to příběh české rodiny z období protektorátu za války a současně první díl z trilogie, ve které pokračovat nebudu, protože těchto příběhů jsou mraky a podle mě daleko lepších. Ne námětem, ale stylem psaní. Teď se ale pustím do komentářů, které si vždy čtu až po napsání svého, abych se nenechala ovlivnit a jsem zvědavá, jestli vůbec někdo se mnou tento pohled sdílí, protože kniha má pěkné hodnocení.

Pěkný příběh, ale styl zpracování mě moc neoslovil, i když, na prvotinu asi super. Nadchnul mě až konec knihy, tak přidávám hvězdu a přečtu si pokračování. "Neprožít lásku je, jako bys nikdy nežila. " "Největší slepec je ten, který nechce vidět. " "Mou povinností je nenávidět ho, ale mým osudem milovat. "