Kniha byla skvost. Alespoň pro mě. Některé knihy se mi líbí, z některých jsem nadšená a některé jsou asi napsané přímo pro mě. Tohle je jedna z nich. Děj se odehrává v minulosti v Přerově, od roku 1941 až do konce války 1945. Ke konci války pak ještě v Německu. Babička Ester vypráví svůj život vnučce Kamile. Občas je tam krátká vsuvka ze současnosti Praha 2020, do pokoje kde babi vypráví a Kamila dá doplňující otázky. Zamlouval se mi styl psaní. Stránky mi utíkaly jedna za druhou. Líbilo se mi, jak byl příběh uchopen. Vyprávěn. Hlavní hrdinku Ester jsem si zamilovala. Prožila toho opravdu hodně na jeden život. Líto mi bylo, že velké bolesti si nenesla jen z války , ale i od svých nejbližších, od rodiny. Mrazilo mě z pronesených slov. Citace: „Kdysi jsem bývalá sestrou, dcerou a vnučkou. Dnes nejsem ani jedno z toho. Jsem jen prázdná schránka, která osmdesát let funguje, aniž by se jí opravdu chtělo žít. “ Její první láska nebyla šťastná. Nepřála tomu doba. Bylo velmi těžké si udržet jasnou hlavu. Každý viděl válku a pomoc v ní jinak. Odloučení, strach,… Konec knihy, kdy vypráví konec války a část po válce jsem měla slzy v očích. Opravdu by se měli lidé už poučit, že válka nic nevyřeší, ale přinese mnoho neštěstí. Brala bych pokračování knihy, protože některé věci v knize nebyli dopsané. Chtěla bych vědět, co se stalo v rodině, s bratrem, s rodiči. Chtěla bych si spolu s Kamčou číst zápisky od Julie z Terezína. Knihu moc doporučuji, zůstane mi v srdci a v knihovně.

Asi jedna z nejkrásnějších obálek, vkusná elegantní opravdu překrásná. Již první kniha autorky Jménem mojí sestry se mi moc líbila jak na pohled tak i uvnitř skrývala krásný příběh. Srdcem mojí babičky je stejně krásná a pohladí po duši nejednu ženu. Volné pokračování byl rozhodně skvělý tah. Když si čtenářka přečte obě knihy, dostane jeden velký dokonalý ucelený zážitek. Tentokrát se blíže podíváme do srdce a duše druhého dvojčete Ester. Baletka, která kvůli zranění své vysněné povolání musela opustit, se pere s životem. Doma již není vítána, je jí rodiči vyčítáno, že opustila rodnou Prahu a tak hledá útočiště na venkově v Přerově u své babičky. Já jsem si Ester hned od začátku zamilovala a prožívala jsem s ní úplně všechno. Ester je velmi hubená, kariéra baletky na ni zanechala následky a to, že váží nějakých 40 kilo se moc neslučuje s válkou, která právě probíhá. Na to jak je Esťa hubená se práce nebojí, a sežene díky známostem práci na poště. Její život však není nijak jednoduchý, ke všem těm hrůzám se ještě stará o babičku, která je už, ale hodně nemocná. Stane se toho hodně, celou dobu čtení jsem byla jak na trní a doufala v dobrý konec. Jak už to tak bývá, máme zde i druhou časovou linku a to současnost. Babička Ester své vnučce Kamile předá deníky své švagrové židovky Julči a vypráví, jak to tenkrát všechno bylo. Příběh se mi četl lehce a rychle, ale vůbec jsem nechtěla, aby skončil. Moc doporučuji všem čtenářkám, které si oblíbily příběhy z 2. světové války.