Jenom matka

z Levných knih...ani mě neodradilo, že je až čtvrtým dílem a tudíž naskakuji do rozjetého vlaku. Nebo v případě ostrovanů spíš do rozjeté lodi. Bojovala jsem po celou dobu tou soustou jmen a rodinných vazeb, nepomáhaly jména jako Felix a Fredrik... Autor má pěkně úsporný a drsný severský styl psaní. I tak pár slovy dokáže přiblížit přírodu ostrova a nástrahy života na něm. A podobně nás vymáchá v pocitech a myšlenkách hlavní hrdinky Ingrid. Rozvážná, ukotvena v minulosti. Řád a zvyk přináší klid. I na Barroy se ale pořád cosi dějě a tak se objevují další postavy - Ingridin nový adoptivní syn Mattis, jeho vlastní rodina i nevlastní rodina, známá z minulosti Mariann.. Ingrid řeší svůj život a snaží se také nejlépe naložit s životy lidí kolem sebe. Pere se s přírodou i osudem. Jako generace před ní. Takové knížky mám ráda. Dýchne z nich závan poetična i krutosti, hlavně však víra. V sebe sama a život. I když je nám odejmuto všechno, pořád máme sami sebe. (A někdo i ostrov...) Doufám, že se mi povede sehnat i předchozí díly a lépe se v příběhu zorientovat. "Po pravdě řečeno, když se kymácel v té své ubohé kabině na kutru, nemyslel na nic jiného nž na Olavii a na chlapce, těšil se, až na sklonku nekonečně osamělého dne uváže loď a dojde těch 130m domů, stáhne si vysoké rybářšké boty a převlékne se, vydrhne si ruce od oleje a posadí se s Olavií a Mattisem ke stolu, jsou to nejdražší, co má, ještě nikdy nic tak cenného neměl. Taková slova by ale na něj byla příliš vzletná, svou ženu si vychutnával v soukromé tichosti, její vůni vybraného mýdla a nedostižně lepšíh původu, její pohyby, šaty, vlasy a ruce, zvláště ruce, jemné, drobné a bílé i po několika letech práce na statku, o níž původně nic nevěděla, ale přece ji vykonávala stejně úsporně a rezignovaně, jako její předchůdci, Johannesovi rodiče."

Zpočátku jsem se moc nevyznala v postavách a vztazích - nějaký čas už uplynul od přečtení předcházejících dílů. Ale po několika kapitolách mě znovu pohltil ostrov a další dny a osudy jeho obyvatel. A především Ingrid, která píše dopisy a ne vždy je odesílá a nejlepší pocit má, když se jí povede "něco vyřídit" a je rozhodně víc než jenom matka. Mám ráda takovéto na pohled nenápadné knížky, mám ráda Roye Jacobsena (a chtěla bych umět norsky, hezky mi ta řeč zní).