Hrútvang

Popravde ani neviem, čo som od knihy očakávala a či vôbec niečo. Ale nakoniec som dostala čosi na pomedzí rozprávky a legendy. O drakoch. O zrade. O živote. Kde každé slovo dýchalo životom a fantáziou. Kde stačilo pár slov a ja som bola polapená a dokázala som len pokračovať ďalej. A ešte byť fascinovaná. Tým svetom. Tým bohatým jazykom. Tým umom. A hlavne príbehom, ktorý, síce podaný ako opis niečoho, čo sa kedysi dávno stalo, nestratil nič zo svojej dynamiky. Aj keď ponúkal len opisnosť. No takú bohatú a krásnu, že som nemohla inak, než si ju vychutnať.

Kdo se po smrti Askadrina stane novým Pánem draků? Bude to jeden z jeho tří synů nebo jeho bratr, jehož srdce za léta čekání zatvrdilo a jehož touha po moci je tak veliká, že je ochoten spáchat jakoukoli podlost, aby se domohl svého? Kniha Hrútvang předchází královskému cyklu Watemaa a do země Éllad přivádí draky, zuřivé a nebezpečné, mstící se a trpící, milující a laskavé. V jejich čele pak kráčí Pán draků, který jim vládne ze svého paláce v oblacích. Útlá knížka si nedává ambice být velkou epickou ságou, jedná se spíše o lehké, komorní a roztomilé vyprávění, ne nepodobné pohádkovým příběhům se šťastným koncem „žili, byli, a pokud nezemřeli, žijí tam dodnes“. Chvílemi je té roztomilosti až příliš, to když autorka sklouzne k nadměrnému používání zdrobnělin (skřítek je skříteček, trpaslík trpaslíček, šátek šáteček, nádavkem zelená travička, kapička, krabička, lahvička, hlavička, princeznička atd.). Jednoduchý příběh nicméně nabízí solidní zápletku, která je navzdory své pohádkovosti dostatečně dramatická a vygradovaná, aby udržela člověka u četby až do samotného závěru. Milá, příjemná a oddechová fantasy.