Wetemaa Koruna Élladu

Slyšel jsem, že Wetemaa je výborná kniha a tak jsem přečetl první svazek, který se mi dostal do rukou. Až pak jsem zjistil, že se jedná o volné pokračování. Přesto se jedná o samostatný příběh. Nápad s vlastním příběhem jednotlivých postav družiny je dobrý a perfektně zpracovaný. Čím vším museli hrdinové projít... (mimo mnoho jiných situací mám na mysli zvlášť jednoho družiníka, který byl od mala zvyklý snášet bolest a jen proto byl schopen se dostat ze zajetí, kde měl ruce svázané trnitými šlahouny) Druhá část knihy již pojednává o společném dobrodružství. Ocenil jsem zvláštní kouzlo a zároveň syrovou krutost popisovaného světa, který patří mezi ty jedinečné, ty, které si zapamatujete. Navíc líčení dobrodružství skupinky schopných, kteří se vydávají za téměř nesplnitelným úkolem - úplně si dokážu představit partu lidí u mapy a kostek... Jen konec a poslední přání vladaře mi dojem z knihy trochu zkazil. Od té chvíle to pro mne byl jen takový hořký "dojezd". Celkově se mi však kniha líbila a chystám se na předchozí díly.

S knihou Wetemaa ze světa Élladu jsem se setkal už před mnoha lety. V době, kdy vycházely jako příloha v časopise Pevnost. Ty čtyři knížečky. Od té doby ale nic. Jediné, co jsem si všiml, že v těch vydáních a jednotlivých knihách je dost zmatek. Jenže pak jsem narazil na vydání ze Strak a byl nadšen tím, jak krásně ta kniha vypadá. Musel jsem se do ní co nejdříve pustit. No, začetl jsem se okamžitě. Kniha je totiž rozdělena na dvě části. První vypráví příběh jedenácti družiníků krále Ana a druhá pak bratrovražedný boj jeho synů. Napsáno je to ale tak velkoepicky, že nic podobného jsem dlouho nečetl. Dokonce si myslím, že se jedná o nejlepší české fantasy, se kterým jsem se kdy setkal. Myslel jsem si to tenkrát a stvrdila mi to opět tato kniha. Jediné, na co je třeba se připravit, je fakt, že v knize je obrovské množství postav a s nimi navazujících příběhů. Každý má ale smysl a když budete poctiví a důslední, každý z těch příběhů ve Vás něco zanechá. Jejich příběhy, ty totiž nejsou prázdné mlácení slámy, naopak. Provází se tu mezi sebou, mění se vztahy družiníků mezi sebou, ale i mezi lidmi a Vás to osobně velice trápí. Protože to nejde přesně tak, jak byste si představovali. Ale i to je na knize tak krásné a já jsem moc rád, že Straky na vrbě se do tohoto krásného vydání vydali. Stojí za to jej mít v knihovně.