Hořící kůň

Velká poklona , paní Vrbenské opět dokázala , že umí napsat nádherný příběh. Mix historie-fantasy odehrávající se ve Španělsku 11. století. Jak už bylo tady napsáno komu se líbil Stín modrého býka tomu se bude líbit i tato kniha. Mě se SMB líbil moc a proto jsem si od této knihy očekával stejnou kvalitu. Příběh je nádherný , prostředí je exotické a postavy excelentní. Pro mě jedna z nejlepších knih od českého autora, která tady vyšla. Plný počet hvězd je samozřejmost. Prosím takových krásných příběhů víc. Chystám se číst po druhé, poprvé čteno bleskově. Fantasy není, žádná podřadná literatura a tahle kniha je toho důkazem. Navíc těd jsem dočetl Stín větru , což je opravdu neskutečný blábol a potřebuji si přečíst opravdu něco pěkného.

Jedna z nejlepších knížek, co jsem za poslední dobu četl. Váhal jsem, jestli psát hodnocení hned. Je totiž prakticky jisté, že si ji budu zanedlouho chtít přečíst znovu, tentokrát pomalu a se soustředěním na všechny detaily. Je to takový můj nešvar, když mě knížka chytne, musím ji rychle zhltnout a dozvědět se, jak skončí. Proto – a taky kvůli tomu, že o Španělsku a jeho historii skoro nic nevím – mi určitě unikly některé souvislosti v té politické linii, což je škoda. Nakonec jsem se ale rozhodl přece jen hodnotit podle prvního dojmu. Příběh samotný je skvěle promyšlený, to, jak se tam jednotlivé osudy potkávají a proplétají. Iranzua i Briscu jsem si hned oblíbil a sledoval jsem jejich pouť se zatajeným dechem. Jako překvapivý a skvělý moment musím vypíchnout to, jak velmi „nečernobílá“ se nakonec ukázala postava, u níž bych to rozhodně nečekal. A samozřejmě konec. Konec byl parádní. S jiným, který by se nabízel, bych byl asi spokojen, ale ten skutečný je mnohem lepší. Jak jsem zmínil, trochu jsem se ztrácel v tom, kdo vládne kde, s kým bojuje nebo s kým je příbuzný, ale to rozhodně nekladu za vinu autorkám a naopak to považuju za příležitost se ke knize vrátit a třeba si i zlepšit znalosti. Samostatný bod hodnocení si bezpochyby zaslouží jazyk, jímž je kniha napsaná. Nadchly mě už první věty a doufal jsem, že to není jen doména jakéhosi prologu. Nebyl jsem zklamán. Celý text je neskutečně poetický, vyšperkovaný metaforami v tom nejlepším smyslu slova – nikoli otřelými a zavánějícími klišé, ale skutečně originálními, které člověka přímo vtáhnou na místo, jež popisují. Každá postava má charakteristický styl mluvy. Objevují se slova, u nichž se člověk pozastaví, jen aby je chviličku obdivoval. Někdo možná považuje fantasy za jistým způsobem podřadnou literaturu; pro mě má tenhle text potenciál se stát opravdovou klasikou. Když odhlédnu od samotného děje, nepamatuju si, kdy naposledy jsem četl tak kouzelně napsanou knihu.