Žena se sovou

Neuchvátilo mě to tak jako první dva sborníky, ale ani mě to nezklamalo jako ten minulý (ohnivě rudá dračice mi prostě nesedla). Je to tak někde mezi. Velmi se mi líbila pohádkově laděná Za chyby se platí, naprosto dokonale ulítlá Krakeniáda a historická romance Labutí kámen, která mě donutila oživit si dějepis a sjíždět články jmenovaných historických postav na Wiki. Ta top považuji Kožešinu a hůl – pokud autorka příběh rozvede do knihy, rozhodně si ji koupím. El Instigator a Kruhy na hladině mě navnadily na světy, ve kterých se odehrávají, takže svou knihovnu asi brzy obohatím i o Strážce noci, a především o Noční labuť, protože mě zajímá, kde živá-neživá Nixariem sehnala minotaura.

Dámská jízda pokračuje a tentokrát se nese ve znamení tajemství. Opět jsem přispěla v crowdfundingové kampani a opět jsem s výsledkem maximálně spokojená. Co se obálky týče, minulá ilustrace se mi líbila o chlup víc, nicméně Sova má naprosto boží odstín zelené (navíc jsem si tentokrát udělala radost i stylovou kovovou záložkou). Z nějakého důvodu se spousta povídek odehrává v zimě, což je v současných vedrech potěšující i frustrující zároveň. K mému potěšení je zde oproti předchozímu dílu i více erotiky a (nejenom hetero)sexu. Za top považuji Zlaté mlhy na pobřeží a samozřejmě povídka O pár kroků blíž mě, jak moje přezdívka napovídá, postě nemohla nechat chladnou. Na cca 3 stránkách v knize jsem si všimla, že v některých slovech chybí první písmeno – tiskařští šotci asi nebyli ve své kůži :) ale přimhouřím oko.