Havraní spolek

Hned na začátek musím říct, že jsem četla vydání od Arga z roku 2014 a Havranní bratrstvo mě docela mile překvapilo. Rozjezd byl pomalejší, protože si autorka pečlivě připravila postavy, prostředí i hlavní linku příběhu. Později už kniha nabrala příjemné tempo a ráda jsem se k ní vracela. Vyzdvihnout musím to jak autorka pracuje s pocity čtenáře, kdy je v jednu chvíli všechno v pořádku a za okamžik je všechno jinak, atmosféta je tíživá a člověk úplně cítí jak mu napětí jiskří na kůži. Jen si nemůžu pomoct, podle mě by příběhu daleko víc než YA sedělo vysokoškolské prostředí. Celkově jsem s prvním dílem spokojená, pěkné 4 hvězdičky.

Do "Havraního spolku" jsem se pustila s velkým očekáváním, a musím říct, že Maggie Stiefvater rozhodně umí vytvořit zvláštní atmosféru. Ten svět plný mystiky a tajemství mě na začátku docela zaujal. Nicméně, i když oceňuji autorčin styl a snahu o originalitu, musím přiznat, že mě příběh úplně nepohltil tak, jak jsem čekala. Některé pasáže se mi zdály trochu pomalejší a celkově jsem neměla tak silnou potřebu zjistit, co se bude dít dál. Postavy sice byly propracované, ale ani k jedné jsem si nevytvořila tak silné pouto, abych nutně musela sledovat jejich další osudy. "Havraní spolek" je bezpochyby kniha s potenciálem a pro někoho, kdo má rád pomalejší rozjezdy a budování atmosféry, může být skvělou volbou. Já osobně jsem si čtení užila, ale nemyslím si, že se pustím do dalších dílů série.