Zlodeji snov

Do dalšího dílu se už pouštět nebudu. Bylo to fajn, ale jelikož mám načteno mnoho fantasy, mám už sama se sebou problém. Knihu jsem si užila, ale pro mne průměr, nic co bych musela hlásat do světa a doporučovat prátelům.

Gansey společně s ostatními členy Havraního spolku, Adamem, Ronanem, Noahem a teď i Blue, pátrají po velšském králi Glendoverovi, který údajně před staletími nezemřel, ale jen spí ve své hrobce, a tomu, kdo ho probudí, splní přání. Jenže nejsou jediní, protože lidé, kteří neváhají jít i přes mrtvoly, hledají způsob, jak získat věci ze snů. Jen netuší, že se nejedná o žádný artefakt, ale o živého člověka: Ronan Lynch má schopnost vysnívat věci a spoustu temných tajemství… (Recenze vznikla v rámci barterové spolupráce s Albatros Media. Děkuju :) Ronan Lynch přišel za tragických okolností o otce, má komplikovaný vztah se svými bratry a slabost pro své havraní mládě Motorovku, alkohol a nelegální závody v autech. Ronan se stále víc propadá do snů a ty se začínají přelévat do reality, protože z nich dokáže vynášet nejen věci, ale také krvelačná stvoření, která se ho snaží zabít. A taky začíná odhalovat četná temná tajemství svého zavražděného otce Nialla Lynche. Maggie Stiefvater vytvořila krásně napsaný, poetický a atmosférický příběh, prodchnutý magií a tajemstvím. Tempo je spíš pozvolné, ale děj už se nevěnuje pouze Havranímu spolku a Blue, ale košatí a rozvíjí se, objevují se nové postavy a vedlejší dějové linky. Ve Zlodějích snů nechybí originální nápady, nevšedně pojatá magie snů, spousta tajemství, nějaká ta akce a nebezpečí, trocha humoru ani špetka romantiky. Ta má sice potenciál milostného trojúhelníku, ale Blue je rozumná holka, co stojí nohama pevně na zemi, takže se nekoná žádné áchání a óchání a nekonečné přemýšlení, jestli ten nebo tenhle. Vlastně se ten náznak milostného trojúhelníku vyřeší dřív, než k němu dojde. Co musím zvlášť pochválit je překlad Terezy Schlöglové. Styl Maggie Stiefvater je na překlad nesmírně těžký, ale Tereza Schlöglová se s ním v této knize bravurně vypořádala, takže je text hutný, poetický, snový i lehce odtržený od reality. Ve Zlodějích snů mi úplně nesedla dost akční a nadpřirozené linka, protože si nedokážu představit, že by si nikdo nevšiml zabijáckých nadpřirozených potvor nebo že bych s klidem přijala oznámení, že se dotyčný živí jako nájemný zabiják a ještě bych s ním šla na rande. Ale na druhou stranu navzdory své děsivé profesi je Šedý muž sympaťák. Pokud dokážete ocenit poetický styl, bohatou fantazii, specifické a někdy dost výstřední hrdiny, kteří jsou staré duše v mladých tělech, i stírání hranicí mezi realitou a sny, přítomností, minulostí a budoucností, tak je série Havraní spolek přesně pro vás. Sice nese nálepku young adult fantasy, ale já ji doporučuju hlavně starším čtenářům. Ráda bych si myslela, že stejně jako Ronan umím snít, protože vydání Zlodějů snů v češtině, a ještě v takhle skvělém překladu, je pro mě skutečně splněným snem. Jen mi, prosím, řekněte, že v češtině vyjdou i zbývající dva díly a že je Tereza Schlöglová opět takhle skvěle přeloží. Navíc jsem zjistila, že Maggie Stiefvater na čtyřdílnou sérii Havraní spolek volně navázala trilogií právě o Ronanovi, takže se jen modlím, abychom se i jí dočkali v českém překladu.