Havraní chlapci

JASNOVIDKY. DUCHOVÉ. MAGIE. A HAVRANÍ KLUCI :-). Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného, asi více romantické zaměření, více young adoult, ale musím říct, že jsem moc spokojená :-). Rozjezd je sice pomalejší a vlastně jsem si i říkala, že do cca 200 stran se toho moc neudálo, ale najednou jsem měla pocit, že si mě celá ta partička získala :-) Hlavní hrdinka Blue žije v rodině plné jasnovidek. Její schopnost je také zvláštní, posiluje magii ostatních. Havraní kluci jsou čtyři kamarádi. Gansey - rozumný, cílevědomý, vytrvalý a loajální k přátelům. Jeho povaha je komplikovaná, ale mě si rozhodně získal. Noah - hodný a tichý, někdy až moc... Adam - hezký, příjemný a za každou cenu soběstačný. Neměl lehký život... Ronan je největší drsňák a Blue má předním respekt. Navíc miluju jeho havránka :-). Všichni pátrají po Glendowerovi. Ztracený, ale už hodně dlouho ztracený mrtví (nebo ne?) král. Kdo ho najde, tomu se splní přání!!! NEJSOU VŠAK JEDINÍ KDO HO HLEDÁ... NAVÍC GANSEYMU HROZÍ SMRT... BLUE ZASE MŮŽE ZABÍT SVOU PRAVOU LÁSKU POLIBKEM... Něco na té knize je :-) Těším se na další díl :-)

Než začnu s komentářem k této knize, chtěla bych se nejprve pozastavit nad překaldem. Přijde mi to více než zvláštní měnit jméno hlavní postavy z Blue na Lila. Zvlášť když důvodem je jedna jediná nepodstatná věta, kterou by i neangličtinář pochopil bez problému, aniž by bylo jméno změněno. Ohledně předělávky Ganseyho jména se nemá ani cenu rozčilovat. Totéž platí pro název celé knihy (představte si, že knihy o HP by se jmenovali Ronald Weasley - rozhodně důležité, ale ne nejdůležitější). Od Maggie Stiefvater jsem před touto knihou nic nečetla, takže jsem nevěděla, co přesně mám čekat. Spoléhala jsem tedy na anotaci. Ale ani ta nezněla až tak slibně. Počáteční část knihy byla neuspořádaná a zdlouhavá. Trochu mi trvalo, než jsem pochopila o čem kniha bude vlastně vyprávět. Postavy se mi v tom nelibém začátku pletly jedna přes druhou a některé zápletky mi přišly trochu zbytečné. Netrvalo dlouho a já se od ní nemohla odtrhnout. Nenechte se tedy odradit neslibným startem. Snad vše, o čem jsem si z počátku říkala, že je naprosto zbytečné a bez pointy mi svůj význam skoro vmetlo do tváře. Tím chci poukázat na nespočet překvapivých momentů, kterými je kniha naplněna až po okraj. Říká se, že fantazii se meze nekladou. Stiefvaterová ale pokračuje za neexistující hranici meze fantazie. Zajímalo by mě, kde se nechala inspirovat. První co mě napadlo ohledně inspirace k této knize byl Lermontův Démon, ale to není úplně hlavní zápletka. Jediné, co mě trochu mrzelo byla er forma. Ta vždy zamrzí. Chápu ale, že při takovém počtu postav, které do příběhu zasahují by ve všech těch perspektivách, které jsou důležité byl trochu zmatek. Kvůli otevřenému a nepochopenému konci se neuvěřitelně těším na pokračování. Ale do opravdového konce si budu muset bohužel počkat. A to víc než dost. Myslím, že do té doby asi sáhnu i po autorčině další knize, která se očividně těší ještě větší oblíbenosti.