Golem

Vskutku mystická a tajemná kniha. Musím říct, že se nečte lehce. Občas jsem se trochu ztrácela, nicméně mě kniha velice zaujala svou atmosférou - jako bych cítila dech staré Prahy opředené nespočetnými tajemstvími, mezi které patří i legenda o Golemovi. Meyrinkův příběh je plný záhad a všemožných propletenců, avšak postavu Golema, tak jak ho známe z vyprávění a pohádek, byste hledali marně. Kniha se mi líbila a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím.

Mysteriózní příběh Golema, který rozbíjí hranice mezi snem a realitou, nechává vypravěče i čtenáře na pochybách, co je a není skutečné. Jak je to s golemem a tajemnými doppelgangery? Vidí vypravěč do cizí minulosti, svého minulého života nebo je vše jenom sen? Golem má skvělou atmosféru a čte se jedním dechem. Slavnou pověst navíc zpracovává netypickým způsobem, což může některé čtenáře zklamat, ale mě podobné twisty, kdy nejde o pouhé převyprávění, celkem baví.

Fascinující kniha, jen co je pravda. Když jsem si četl, o čem vlastně má být, vybudoval jsem si o ní nějakou představu a počítal s tím, že tato bude naplněna. To se však rozhodně nestalo. Upřímně jsem čekal něco úplně jiného. A jsem zklamán, nebo potěšen? Bylo to lepší, nebo horší, nežli má představa? Inu, ani jedno. Bylo to naprosto jiné. Ale dobré, jenom v jiných věcech. Mysticismus, jímž je kniha prolnutá, mě velice bavil a krásně vykresloval atmosféru Prahy, jakožto města, ve kterém je nesmazatelně otisknuta podoba Rudolfa II. Filosofie díla je… no… myslím, že povrchnost a jakési lenost myšlenek, které byly v knize debatovány, byla zcela účelně napsána tak, aby dokreslovala podivnou atmosféru celého díla. Sám Golem představoval cosi, co nejsem schopen zcela popsat, mám však několik nápadů. Každopádně tajemno, které se točilo kolem Golema, dodávalo knize téměř hororový nádech. Tajemno, které se točilo kolem mistra Pernatha zase posilovalo mystičnost celé knihy. Mnozí zde v komentářích hovoří o zmatenosti knihy. Je pravda, že jednotlivé kapitoly navazují poněkud podivně a na první pohled chaoticky, postavy se ztrácejí a objevují a tak dále, ale v zásadě se mi zdálo, že po prvních třech kapitolkách bylo lehké si na styl zvyknout a orientace se stala celkem jednoduchou. Nejedná se o nejlepší knihu, jakou jsem letos četl, ani o jednu z nejlepších, ale i tak si zasluhuje velikou pozornost a jsem rád, že jsem si toto nadmíru atmosférické dílo přečetl.