Fantóm Opery

'Fantóm Opery existoval.' 'Fantom Opery' bol vždy mojou tajnou túžbou... Nie postava, či chlap, ale prečítať si toto dielko :) A som rada, že som si túto túžbu vďaka ČV splnila ;) "Tvá duše je velmi krásná, mé dítě," pokračoval hluboký mužský hlas, "a já ti děkuji. Žádný císař nikdy nedostal takový dar! Dnes večer plakali andělé."

Na román jsem nahlížel okem čtenáře, jenž je muzikálovou i filmovou verzí knihy nepolíben, tedy pohledem čistě knižním (což u této knihy dost možná nebude častý jev), a tento pohled, zdá se, nejlépe vystihuje slovo rozporuplný. Pravdou je, že na mě dýchla osobitá gotická atmosféra, a to díky detailně vykreslenému prostředí pařížské Velké opery s celým svým tajemným podsklepením. Na druhou stranu ony detailní popisy architektury opery a fungování divadelního provozu přinesly i jistou nechtěnou rozvleklost. Psychologii a komplexnost Erika zvládl Gaston Leroux bravurně – vzbuzuje strach i hlubokou lítost. Naproti tomu ostatní důležité postavy (Christine, Raúl) působí ploše a hlavně naivně. Novinářský styl psaní mi vlastně zásadně nevadil, ale to, že ubírá příběhu na čtivosti, bych mu přiznal. Výsledkem jsou tedy rozpaky, ze kterých mě nevyvedla ani snaha o změnu perspektivy... anebo je jen třeba zhlédnout muzikál?