Fantóm opery

Na román jsem nahlížel okem čtenáře, jenž je muzikálovou i filmovou verzí knihy nepolíben, tedy pohledem čistě knižním (což u této knihy dost možná nebude častý jev), a tento pohled, zdá se, nejlépe vystihuje slovo rozporuplný. Pravdou je, že na mě dýchla osobitá gotická atmosféra, a to díky detailně vykreslenému prostředí pařížské Velké opery s celým svým tajemným podsklepením. Na druhou stranu ony detailní popisy architektury opery a fungování divadelního provozu přinesly i jistou nechtěnou rozvleklost. Psychologii a komplexnost Erika zvládl Gaston Leroux bravurně – vzbuzuje strach i hlubokou lítost. Naproti tomu ostatní důležité postavy (Christine, Raúl) působí ploše a hlavně naivně. Novinářský styl psaní mi vlastně zásadně nevadil, ale to, že ubírá příběhu na čtivosti, bych mu přiznal. Výsledkem jsou tedy rozpaky, ze kterých mě nevyvedla ani snaha o změnu perspektivy... anebo je jen třeba zhlédnout muzikál?

'Fantóm Opery existoval.' 'Fantom Opery' bol vždy mojou tajnou túžbou... Nie postava, či chlap, ale prečítať si toto dielko :) A som rada, že som si túto túžbu vďaka ČV splnila ;) "Tvá duše je velmi krásná, mé dítě," pokračoval hluboký mužský hlas, "a já ti děkuji. Žádný císař nikdy nedostal takový dar! Dnes večer plakali andělé."