Emily hledá cestu

Posledná knižka série sa mi páčila trošku menej ako prechádzajúce. Je skôr smutná. Emily je iná hrdinka ako Anna. Je temnejšia a ako by som to povedala ... je v nej viac vrstiev. I v tejto knižke sú krásne, poetické popisy prírody, domov, života celkovo, ktoré vás objímu a nepustia. A prapodivné pytačky rôznych indivíduí v druhej časti mi zdvihli náladu. Len ten koniec ma neuspokojil, aj keď bol šťastný. Po rokoch... Tu cítiť 100-ročnú priepasť od vydania knižky. Celkovo ma však Emilyina trilógia nadchla a moc ju odporúčam. „Naše šťastné léto je pryč, Deane.“ „Naše první šťastné léto,“ opravil ji. Ale jeho hlas zněl najednou tak unaveně. Vím, že až umřu, budu klidně spát pod trávou celé léto, podzim a zimu, ale až přijde jaro, moje srdce se rozechvěje a i ve spánku se pohne a bude toužebně volat na všechny ty hlasy, které se ozývají daleko v tom světě nahoře. "Mrknul jsem na první stránku — a pak jsem si sedl — a za hodinu přišla Alžběta a našla mě tam sedět na zadku a číst. Prostě jsem všechno ostatní vypustil. No ta řádila! Večeře na stole, a mansarda neuklizená. Mně to ale bylo jedno. Řekl jsem si, že když mě tahle knížka přiměla na všechno ostatní zapomenout, tak na ní přece musí něco být! Tak že ji někam pošlu. A nenapadlo mě nic jiného než Warenhams. O tom jsem často slyšel. Jenže jsem nevěděl, jak to poslat — tak jsem to zkrátka nacpal do staré krabice od sušenek a napsal jsem na to adresu.“ „Ty jsi jim tam nedal známky na vrácení?“ vyděsila se Emily. „To mě vůbec nenapadlo. Třeba to proto vzali. Třeba ti to ostatní poslali zpátky proto, že jsi jim tam dala známky.“ „To sotva.“ Emily se smála a plakala zároveň.

Za mě jednoznačné "feel good" zakončení celé série! I