Emily hledá cestu

Posledná knižka série sa mi páčila trošku menej ako prechádzajúce. Je skôr smutná. Emily je iná hrdinka ako Anna. Je temnejšia a ako by som to povedala ... je v nej viac vrstiev. I v tejto knižke sú krásne, poetické popisy prírody, domov, života celkovo, ktoré vás objímu a nepustia. A prapodivné pytačky rôznych indivíduí v druhej časti mi zdvihli náladu. Len ten koniec ma neuspokojil, aj keď bol šťastný. Po rokoch... Tu cítiť 100-ročnú priepasť od vydania knižky. Celkovo ma však Emilyina trilógia nadchla a moc ju odporúčam. „Naše šťastné léto je pryč, Deane.“ „Naše první šťastné léto,“ opravil ji. Ale jeho hlas zněl najednou tak unaveně. Vím, že až umřu, budu klidně spát pod trávou celé léto, podzim a zimu, ale až přijde jaro, moje srdce se rozechvěje a i ve spánku se pohne a bude toužebně volat na všechny ty hlasy, které se ozývají daleko v tom světě nahoře. "Mrknul jsem na první stránku — a pak jsem si sedl — a za hodinu přišla Alžběta a našla mě tam sedět na zadku a číst. Prostě jsem všechno ostatní vypustil. No ta řádila! Večeře na stole, a mansarda neuklizená. Mně to ale bylo jedno. Řekl jsem si, že když mě tahle knížka přiměla na všechno ostatní zapomenout, tak na ní přece musí něco být! Tak že ji někam pošlu. A nenapadlo mě nic jiného než Warenhams. O tom jsem často slyšel. Jenže jsem nevěděl, jak to poslat — tak jsem to zkrátka nacpal do staré krabice od sušenek a napsal jsem na to adresu.“ „Ty jsi jim tam nedal známky na vrácení?“ vyděsila se Emily. „To mě vůbec nenapadlo. Třeba to proto vzali. Třeba ti to ostatní poslali zpátky proto, že jsi jim tam dala známky.“ „To sotva.“ Emily se smála a plakala zároveň.

"... "Chtěla bych, abys mi slíbil," začala Emily, " že kdykoliv se na tu hvězdu podíváš, vzpomeneš si, že ti věřím - moc." "A slíbíš ty mně, že kdykoliv se ty podíváš na tu hvězdu, vzpomeneš si na mě?" zeptal se Teddy. "Nebo si radši slíbíme oba, že kdykoliv uvidíme tuhle hvězdu, vzpomeneme si na sebe - pokaždé. Všude, až do konce života." "Slibuju," odpověděla Emily rozechvěle. Milovala, když se na ni Teddy díval takhle. Romantická dohoda. Co znamená? Emily nevěděla. Věděla jen, že Teddy odjíždí. Že život je najednou takový prázdný a studený - až vítr, který vane ze zálivu mezi stromy v houštině Chlouby Johna, najednou žalostně vzdychá - že léto odešlo a přišel podzim. A že ten poklad na konci duhy je na vrcholku nějakého dalekého kopce. Proč to s tou hvězdou vlastně říkala? Proč soumrak a vůně jehličí a záře po podzimním západu slunce člověka svádí k tomu, aby říkal absurdní věci? ..." I přestože Emily už dávno není malou holčičkou, nepřestává věřit ve šťastnou budoucnost a své sny. Po dokončení studia se její nejlepší přátelé - Ilsa, Teddy a Perry - rozutečou do světa, aby si vybudovali kariéru v těch oborech, pro něž se rozhodli. Emily zůstává v Novoluní a snaží se prosadit jako spisovatelka. Naneštěstí to není vůbec jednoduché. Emilyina tvorba je několikrát zamítnuta ze strany nakladatelů a každé takové odmítnutí otřese jejím sebevědomím i sebedůvěrou. Tyto pochybnosti a zklamání jsou ještě prohlubovány kousavými poznámkami jejího dlouholetého přítele Deana, který Emilyino psaní vždy považoval za dětinské. A poněvadž osud naši hrdinku nikdy nešetřil, její přátelé, kteří se do Novoluní vrací jen zřídkakdy, se jí čím dál víc vzdalují. Emily to obzvlášť mrzí v případě Teddyho, poněvadž si svou budoucnost představovala po jeho boku... Jak to s naší hrdinkou nakonec dopadne? Dočká se lásky, štěstí, spokojenosti a spisovatelských úspěchů, jak si kdysi vysnila? Závěry oblíbených děl bývají vždy náročné a leckdy smutné - koneckonců, který čtenář se chce loučit s milovaným příběhem a postavami, jež mu tolik přirostly k srdci? A který spisovatel vyvede poslední knihu ze série v zářivě růžových barvách? Tuto nelehkou pravdu potvrdila i Lucy M. Montgomery, když se rozhodla Emily protáhnout pichlavým houštím obav, starostí, bolestí, smutku a beznaděje. Ano, bohužel platí, že každé dítě dříve či později zažije události, které ho zbaví jeho dětského uvažování a kouzelných leč naivních představ o životě. Pro Emily to bylo obzvlášť těžké, poněvadž tyto sny a fantazie byly odjakživa její součástí. Byly živou vodou, co ji povzbuzovala v každodenním životě a dodávala sílu a odvahu... Proto bylo zcela pochopitelné, že ji po jednom velkém životním zlomu pohltila netečnost, pocit zmaru a silná touha po jakékoli jistotě, která by jí opět zaručila pevnou půdu pod nohama. Bohužel si vybrala hodně špatnou "jistotu". Nevzpomenu si, kdy naposledy mě nějaká postava iritovala tolik jako Dean. To byl tak příšerný chlap! Sobecký, vypočítavý, bezohledný a cynický. Nepředstavitelně se mi ulevilo, když se od něj Emily (konečně!) osvobodila. A naneštěstí ani z vývoje dalších postav jsem neskákala nadšením - kupříkladu Ilsa by si zasloužila řádné proplesknutí. Stejně jako Dean myslela především na sebe a svoje vlastní pohodlí. Také mi trochu vadilo, že autorka své hrdince přiřkla jakési "nadpřirozené schopnosti" (což se objevilo i v předchozích dílech). Za mě zcela zbytečné a rušivé vzhledem k tomu, že se příběh odehrával v našem "běžném" světě. Jak se lze dovtípit, s touto knihou mám trochu komplikovanější vztah. Na jednu stranu mi chybělo Emilyino dětství, veselé momenty, lehkost a upřímnost, které prozařovaly předchozí díly + doufala jsem, že se (vzhledem k přebalu) dočkáme víc pasáží s Teddym, ale na tu druhou jsem byla spokojená, že autorka Emilyinu dospělost neidealizovala a vyvarovala se přeslazeného konce. Podařilo se jí naprosto perfektně a přirozeně proměnit upřímné dítě se srdcem na dlani v dospěláka, který si po hořkých zkušenostech den co den nasazuje masku, aby ochránil svoje srdce, tužby a nejniternější pocity. Kdo z nás dospělých to nedělá? Kdo chodí s kůží na trh se svým pravým já? Neméně oceňuji, kolik moudrosti a podnětů k přemýšlení jsme v této knize - a vlastně v celé sérii - dostali. Autorka byla znalá života, jeho radostí, krás, zázraků, zkoušek, těžkostí, utrpení a smutků. Byla si vědoma, že člověk dělá chyby, že se leckdy nechává ovládnout emocemi a takové impulzivní chování dokáže udělat mnoho škod. A také byla znalá své doby - tvrdé doby, která nebyla vlídná pro ženy, jež nezapadaly do rámečku vytvořeného patriarchální společností. Bylo mi smutno z uvědomění, kolik si toho ženy musely vystát. Kolik bylo zničeno životů a upřímných vztahů kvůli bezohlednosti, zlobě, zášti, závisti, žárlivosti, pomluvám, domněnkám, neodpuštění atd. A ve spoustě věcech je bohužel i dnešní společnost stále stejná. Suma sumárum - jsem moc ráda, že jsem se s Emily z Novoluní mohla seznámit a autorce posílám do nebe poděkování za tuto krásnou a kvalitní trilogii. Děkuji za nadčasový příběh, který mě pobavil, rozesmutnil, napínal, přinutil k přemýšlení a vyzdvihl ty skutečně důležité životní hodnoty. V mé knihovničce bude mít trvalé místo. Ráda se k němu budu vracet. P. S. Velkou pochvalu zasluhuje i překlad a korektura. Neobjevila jsem ani jednu chybu! V dnešní době něco naprosto neskutečného.