Jeden rok

Jeden rok mě zaujal od první stránky. Vyprávění Emy mi bylo sympatické a milé. Její vyrovnávání se s funkcí smrtky bylo zajimavé...celý “posmrtný život” mi přišel fajn. Člověk by měl alespoň malou útěchu v život po životě. Každá smrtka má svou funkci. A také dostává za úkol sbírat duše. V hlavě se jí rozezní signál aury smrti a ona jde na místo skonu. Většinou osoba ještě žije, ale Ema už ví, která to bude. Její úkol je jasný. Sebrat duši, co nejrychleji a co nejvíce jim ulehčit odchod na onen svět. Pokud jde o staré lidi, je to v pohodě, tam se s tím tak nějak počítá. Horší je, když jde o mladého člověka nebo dítě. Tam se pak musí i Ema rychle vyrovnat, aby byla schopná fungovat. Smrtky bydlí v Ruinách, kde má každá svůj pokoj. Ema už je víc jak 500 let po smrti. Nyní zjišťuje, že je Ferat, je napojená na zvířata, dokáže jim v mysli poručit, co mají dělat a nakonec zjišťuje, že se může částečně přeměnit. Jak se s novou rolí popasuje? Tyhle věci musí řešit s nadřízenými. Jedním nadřízeným je i Eskar. Od začátku u nich probíhá jiskření a přitažlivost. Ema si to ale nechce připustit. Nerada se svěřuje…tady ale bude muset. Musejí ji naučit se s danou situací vyrovnat. Líbil se mi černý humor, jakým je kniha psaná. Stránky ubíhají jedna za druhou a díky sympatickým postavám, nevšedním situacím, romantickou linkou a neotřelým fantasy světem jsem si ji užila od první kapitoly.

Skvělá romantasy, která mě chytla od začátku do konce. Navíc ta krásná ořízka! Kniha se povedla po všech stránkách, úplně jsem po dočtení změnila svůj pohled na smrtky :-)