Dubliňané

Ja tomu fakt nerozumiem, prečo má Joyce vždy toľko odmietavých komentárov a také nízke hodnotenia na tomto serveri. Resp., ja tomu hlavne nechcem rozumieť. Príde mi to ako nejaké umelé anti-snobstvo. Pri tom Joyce, minimálne do jeho poslednej knihy, bol všetko len nie snob, aj z umeleckého hľadiska. Dubliners sú úžasní, v podstate len Penziónu a Brectanovemu dnu chýbajú nejaké väčšie, nadčasové parametre. Neboztici by mohli byt máličko kratší, ale nebol to nejaký zásadný nedostatok. Niektoré poviedky sú až úzkostlivo dojímavé. Len to tam nie je všetko vystavené na podnose, nasvietené reflektorom uprostred prázdnej miestnosti. Joyce sa vždy spoliehal na schopnosti čitateľa, a za to som mu vďačný. V estetike sa občas používa termín "mužská lyrika", keď je pod rezervovaným, vecným nánosom ukrytý emocionálny svet, ktorý nechce byť všetkým na očiach. To veľmi dobre charakterizuje túto knihu.

Dublin a jeho obyvatelé na začátku 20. století. Patnáct povídek z běžného života, díky nimž poznáme, jak se v Irsku v té době žilo. Tuhle knížku už mám doma nějaký ten čas. Jelikož mám ráda odeonky, většinou je nakupuji bez většího rozmyslu a zkoumání, cože je to vlastně za knihu. Tady mi bylo jasné, že se jedná o klasiku, ale jelikož na knize není uvedena ani anotace, šla jsem tentokrát úplně do neznáma. Přiznám se vám, že jsem díky tomu nevěděla, že čtu vlastně povídky a díky tomu jsem v prvních třech hledala stále nějaké spojitosti, které jsem nenacházela, takže jsem byla dost zmatená :-D Ani poté se to však pro mě moc nezlepšilo. Povídky mě moc nebavily, asi jsem měla více číst mezi řádky, abych pobrala vše, co nám chtěl autor předat. Na to, že je to útlá kniha, mě docela potrápila. Rozhodně zajímavý vhled do života v Irsku, ale jinak mé první setkání s Joycem nedopadlo moc dobře.