Dialog o umění a politice

Je to vycucaný citrón, nastavovaná kaše, je to snaha dodat početné skupině čtenářů E. L. na knihkupecký pult novou knihu, výsledek je ale neuspokojivý. Samotný rozhovor, který zabírá 55 stran textu (a to se ještě muselo nakladatelství Paseka tuze snažit různým odsazením zleva, zprava), není natolik nosný ani v ničem objevný, aby ho dávalo smysl vydávat knižně. Ne v zemi, kterou E. L. loni navštívil a ve které rozhovor s ním přinesla většina relevantních médií: Seznam zprávy, Aktuálně.cz, Novinky, Český rozhlas, Česká televize, Deník N, A2larm, A2, Host. Vydaný rozhovor se od těchto výstupů příliš neliší, sumíruje názory již dávno vyřčené a s umanutostí stále a stále opakované. Bohužel i tak kratičkému textu by přitom prospělo škrtání (pasáže, ve kterých se Loach a Louis navzájem chválí, ve kterých opakují již jednou vyřčené). Proto si myslím, že by se to celé spíše hodilo do nějakého literárního periodika typu Host/A2, kam by to svým rozsahem i tématem perfektně zapadlo. A nebo by dávalo smysl takto pojatou knihu vydat, musela by ale nabídnout více rozhovorů, více textů apod. Vydávat v dnešní době pouhý přepis jakési televizní debaty mně přijde málo. Rozpačitost z knihy pro mě demonstruje i zařazení fotografií z natáčení a z filmů K. L. (proč?) a otravný doslov, který věci z rozhovoru zase sumíruje a nechává opakovaně zaznít tomu, co jsme již několikrát četli. Chápu ale, že snahou bylo dostat se aspoň na sto stran. I tak má ale vydání této knihy smysl – smysl komerční. Tu knížečku za 249 Kč si hodně lidí koupí tak jako tak. A E. L. je nejen miláček médií, ale i miláček nakladatelů. Marně přemýšlím, komu dalšímu v poslední době vyšel padesátistránkový rozhovor ve vázané knize.

Édouard Louis je můj velký oblíbenec! Jeho knihy jsou... neskutečné! Silné, emotivní a nenechají vás chladným... Ani po letech od dočtení. Vážím si ho za to, že se rozhodl svůj životní příběh a názory sdílet se světem. Už jen z toho důvodu si přečtu kdykoli a cokoli, co u něj od nás vyjde. Takže jsem samozřejmě vyhlížela i útlou jednohubku, která nedávno vyšla - Dialog o umění a politice. Ta je přepisem jeho rozhovoru s režisérem Kenem Louachem. Rozhovor se dotýká aktuálních společenských, politických a kulturních témat a se spoustou názorů obou mužů jsem se dokázala ztotožnit. Ano, je to jen přepis rozhovoru, navíc poslední třetina této knihy je soupisem díla Kena Louache. Pro někoho je to málo, pro mě ne. Já rozhovor předtím neslyšela/neviděla a čtení jsem si prostě užila. Mohla být kniha delší? No jasně! Ale i přesto jsem spokojená a tuto novinku i celou tvorbu autora doporučuju!