Young adult fantasy se někdy jeví jako žánr, který už nemá moc co nabídnout. Pak se ale vždy objeví série, která je originální a nevšední. Přesně taková je série Odkaz Orïši. První díl s názvem Děti krve a kostí byl skvělý - ty postavy a zápletky. Druhý díl Děti pravdy a pomsty vyšel po zhruba dvou letech, ale nemusíte se bát - žádná vycpávka se nekoná. Opět je to plné zvratů a kotrmelců hlavních postav. Ano, první díl je za mě lepší, ale i tak si myslím, že ve svém žánru je to fajn čtení.

Celkově bych řekla, že pokračování se pohybuje někde na úrovni jeho předchůdce. To, co mě na prvním díle zaujalo, je zde opět přítomno-kouzelný svět Oriši bych označila za největší přednost. Co se příběhu týče, použila bych lehce ošumělé přirovnání k horské dráze. Události se stejně jako motivace a vzájemné vztahy postav přesýpají pomalu s každou kapitolou. Jistá nepředvídatelnost tedy dokáže čtenáře, na rozdíl od předchozí knihy, udržet v rytmu. Postavy se vyvíjí-a to docela zajímavými směry, což je rovněž plus, i když „osudový” vztah Zélie a Inana považuji již od počátku celého příběhu za snad nejhorší možný autorčin tah. Ve srovnání s ukončením úvodní knihy se zde při posledních kapitolách onen nejspíš cílený „wow efekt” nedostavil. Konec shledávám vzhledem k předcházejícím událostem lehce neuspokojivým. Po všem, čím jsme si během boje za práva mažiů prošli, by to chtělo zodpovědět víc otázek a posunout se z místa dál (metaforicky nikoliv doslovně ;-) ). Děti pravdy a pomsty bych nazvala solidním pokračováním úměrným prvnímu dílu. Se svými mouchami i komáry, které u mě úspěšně kompenzuje magická atmosféra celé Oriši a fakt, že je příběh vyprávěn z více pohledů.