Tentokráte jsem se pustil hned do druhého dílu duologie, do posledního dílu s Vélinem Al Sornou, do knihy: Černá píseň. Postavy mi byly známy z předchozí knihy, takže do děje jsem rychle zaplul. Vélin v předešlém díle získal ztracený dar, píseň. Tato píseň je ale černá a nutí ho dělat temné věci. V boji z něj činí nelítostného zabijáka nepřátel. Vélin se bude muset naučit svou novou píseň zkrotit. Nicméně tento díl je pokračováním zavylého nepřítele: Kehlbranda, Temného rytíře, který se prohlašuje za boha a jeho vojsko: Ocelová horda pustoší království za královstvím. Jediný, kdo ho může zastavit je Vélin Al Sorna s jeho družinou a početným vojskem a tentokráte mu budou stát po boku ještě jiní přátelé. Byl to poslední díl s Vélinem a nepovím, jak končí. Snad jen to, že konec je dost rychlý, otevřený a snad mohu doufat v pokračování Vélina a jeho přátel ještě alespoň v jednom díle. Teď budu hodnotit celou trilogii: Stín krkavce, což je první série. Zde je pro mne nepřekonatelná kniha: Píseň krve, 1. díl celé pentalogie. A duologie Čepel krkavce je také pětihvězdičková, ale je znát, že příběh už je místy trochu natahovaný. Nicméne jsem celou pentalogii zvládnul v tomto roce a doporučuji ji všem čtenářům fantasy i počínajícím čtenářům fantasy, kteří mají rádi souboje a války, které jsou vedeny šípy, meči, kopími, prostě vším ocelovým. Hlavně v díle Píseň krve, je to o tom, kdo umí z valečnického umění víc, než ten druhý. Začněte první trilogií: Stín krkavce a poznejte Vélina i jako dítě, které se učí bojovat a projděte si s ním všechny jeho životní cesty. Věřím, že nebudete zklamáni. Celá pentalogie je téměř výhradně o bitvách a získávání magických schopností nad nepřítelem. Takže pokud knihu načnete, autor vám nedá vydechnout od bitev, dokud knihu nedočtete. V tomto duchu se vede celá pentalogie. Celá pentalogie pro mne byla srdcovou záležitostí a já děkuji všem, kteří mě k těmto sériím přivedli. Nezbývá mi než autorovi zatleskat a poděkovat za skvělý čtenářský zážitek. Budu se těšit na další autorovy knihy. :-)

Vzhledem k tomu, že jsem první díl série četla již před delší dobou, a množství osob a jmen je značné, vrátila jsem se k Volání vlka znovu a na Černou píseň navázala tak, jak jsem měla. Bylo to jen dobře. Tak jako u ostatních dílů je kniha velmi obsáhlá, po kratším pomalému úvodu i čtivá a nejen hlavní postavy jsou výborně propracované (opravdu moc se mi v tomto dílu líbili jednotliví řádoví bratři a sestry). Oproti předchozím příběhům Vélina al Sorny jeho "šílenství písně" přináší tentokrát ještě více krutých akcí, ale ve hře je osud celého světa, což se diplomacií nevyřeší. Velmi oceňuji závěrečný boj vlka s tygrem, kdy rozhodnutím autora Vélin nemusel prvoplánově zabít svého největšího soka osobně. To jsem velmi uvítala. Po původní trilogii (Píseň krve je asi jedna z nejlepších fantasy knih, které jsem kdy četla) je tato série trochu slabší, ale pořád výborná. Všechno je ukončené a přesto otevřené a tak to má v těchto knihách být. "Čas - pomyslel si Vélin a vzpomněl si na své první setkání s opatem - je zároveň drahocenný i bezcenný, je věčný i prchavý". Tak uvidíme, jestli čas přinese další příběhy tohoto epického bojovníka. Já v to doufám.