Čarodějův odkaz

Podobně jako v mé oblíbené Princezně trochu zakleté, i zde se Ondřej S. Nečas pustil na pole pohádkového příběhu s příchutí humoristické fantasy. Očekávání grotesky je však splněno tak na padesát procent, zbytek se nese spíš v tom báchorkovém duchu. A v tomhle ohledu funguje kniha skvěle, autor vynalézavě pracuje se slovíčky a dokáže pobavit pouhou stylistikou. Samotný děj už naneštěstí trochu pokulhává, především co se vývoje událostí týče. Ačkoliv je pravdou, že tu neuplyne jediná stránka, kde by nedošlo k nějakému zvratu, takže na nudu můžete zapomenout. Jenže se to všechno drží v poměrně vyjetých kolejí, aniž by to výrazně sjelo z cesty. Nebo jsem možná už natolik rozmazlený, že originalitu nepoznám, ani kdyby mě kopla do čumáku. Jistě, postav a nápadů je tu přehršel, ale jak se to snaží mít vnitřní logiku, aby se nic nedělo bez příčiny, až příliš jsem vnímal, že příchody na scénu bývají vynucené aktuální potřebou děj posunout dál. Ovšem bavil jsem se po celou dobu, a to je hlavní.

Knížka mne napřed nadchla: autor má chytrý humor, svůj styl a sympatické poetické vidění! Pak se mi ale přestalo líbit, jak moc se blíží i vzdaluje J.Thurberovi (Pohádka o bílé lani, Třináctery hodiny...). A že jsou mi hrdinové, ze zvířátek stvoření, úplně lhostejní a právě tak želbohu i padouši. Ono napsat do srdce zalézající pohádkové tvorečky prostě není jen tak a sebebrilantnější chytrost k tomu sama nestačí. Jsem ale ráda za setkání s tímto autorem a se zájmem se poohlédnu po jeho dalších knihách, v jiných žánrech.