Noční motýl

Výborně napsaná historická detektivka, silně šlape na paty pánům Vondruškovi a Červenákovi ;-). Příběh je opravdu originální a hodně dobře zpracovaný, měla jsem pocit, že něco takového tady ještě nebylo - a to je opravdu co říct! Každopádně se jedná o dost zamotaný případ, který se ale nakonec hlavnímu vyšetřovateli přece jenom podaří vyřešit - i když já jsem se v něm nedokázala zorientovat ani zdaleka tak rychle, jako on :-). Další bod, který bych v knize vyzvedla, byla naprostá nepředvídatelnost příběhu - protože, když už si čtenář myslí, že je všechno jasné jako facka, vynoří se nová fakta a najednou je všechno úplně jinak. Ale zkuste se přesvědčit sami, knihu určitě doporučuji a dávám plný počet! ;-)

Po formální stránce nenacházím mnoho důvodů ke kritice této historické detektivky. Je hezky napsaná, s obstojnou zápletkou (byť mi několik detailů úplně nesedělo; třeba natvrdlost ohledně jediných stop v blátě u oběti zločinu, vícekrát zmíněný překombinovaný finiš aj.), středověká atmosféra na mě spolehlivě zabírá, charaktery jsou vypracovány dostatečně (Kristián byl ovšem na 14 let příliš dospělý ve svých úvahách), líbí se mi obálka. Ale: Víte jak poznat, že jsem do příběhu zažraná? Když za mnou přijde dítko se svým “mami, já se nudím, pojď si hrát”, místo zavření knihy a trpělivého “co bys chtěla dělat?”, jen zavrčím “to máš blbý, najdi si nějakou zábavu zhruba na dva dny”. Tento stav ponoření do děje mi “Noční motýl” bohužel téměř nenabídl, měla jsem spíše problém odpoutat se od všední přítomnosti. Postavy, včetně těch hlavních, mě neokouzlily (ploché nebyly, akorát kapku mdlé, potřebovaly by přišmrncnout) a hojnost mrtvol jsem měla na háku. Něco tomu prostě chybělo, něco obsaženého v Červenákově sérii o Steinovi, Barbaričovi a kaprálu Jarošovi, více šťávy či jak to nazvat... 70%

Na detektivkách Ondřeje S. Nečase mám rád, jak profesionálně k nim přistupuje. Žádné impulsivní psaní, kdy je děj tvořen za pochodu a pachatel zločinu se vyvrbí podle situace, či překombinované konspirace, jež mají za účel postrašit plebs. Ne, Nečas preferuje poctivou ruční práci a obzvláště na Nočním motýlovi je znát, že si nejdříve promyslel jednotlivé detaily a teprve pak začal komponovat příběh samotný. Každá z postav se tak v příběhu řídí smysluplnými pohnutkami, byť ty často zůstávají skryty až do konce vyprávění. Historické reálie přitom působí uvěřitelně, ačkoliv tady se autor drží zkrátka a kulisy využívá spíš k podmalování temné atmosféry, než pro potěchu znalců středověku. Stinnou stránkou je množství hrdinů, mezi něž se tříští čtenářova pozornost i sympatie, přičemž Mojmír Mráz ze Žezlic není figurou natolik charismatickou, aby zastínila všechny ostatní. A na závěrečném vyústění je bohužel znát, nakolik byla jednoduchá zápletka s lupiči zbytečně přehlcena dalšími motivy.