Největší slabinou sbírky je stejnost povídek. Ani ne tak kulisami, jako koncepcí zápletek, které se ve výsledku stále opakují. Závěry jednotlivých příběhů jsou naštěstí různorodé, jednou je vše reálně vysvětleno, jindy to skončí u fantaskního řešení a občas jde o kombinaci obojího. Výjimkou je pouze Objev, který se pevně drží pravidel detektivního vyšetřování a ač má několik menších děr v logice, je parádní pro svou pulpovou archaičnost. Ono by to vůbec bylo pro všechnu tu zastaralost i zábavné, kdyby k tomu autor přistupoval s trochu větší nadsázkou. Hrůznou atmosféru má ale v malíku, o tom žádná, vezmete-li navíc v potaz prakticky stoletý věk každého z textů. Horší už je to s přesvědčivostí. Průběh událostí i charaktery postav jsou proměnné dle aktuální potřeby a hrdinovi chybí pevnější ukotvení ve víře v nadpřirozeno. Lehce komicky pak působí jeho znalosti magie, které začínají a končí u kreslení pentagramu. Ale to už člověk tomu literárnímu dědečkovi vlastně i rád odpustí.

Ne první, ale jedno z prvních propojení detektivního krimi, kosmické hrůzy a mysteriózního horroru. Kvalita a zaujetí kolísavé, atmosféra však slušná. HVÍZDAJÍCÍ POKOJ je naprosto skvělá povídka. Výborný doslov. 3,5*