Dům na rozhraní... ...života a smrti... ...světa a pekla... ...našich strachů a lásek... Začátek mě hodně bavil. Dva muži si v nalezené knize čtou příběh jiného muže. Což bylo dobré. Jednoho večera ho světlo odnese do podivného světa, kde jsou podivné věci. A všechno je tam takové, no...podivné. A jsou tam i příšery. Jenže ty příšery jsou najednou v našem světě. Jak se sem dostali? Co jsou zač? Jak se jich zbavit? Tahle část je zároveň napínavá. Nejdřív ty pocity toho, že venku něco je, potom se to něco odhalí a potom se proti tomu bojuje. Naprosto skvělý. A celkový průzkum okolí a celé to zjištění...a jeden se hned zeptá: Proč z toho domu neodešel? Jenže v ten moment začne cestování světy, duší, dimenzemi a tahle část byla prostě skvělá. Byť jsem si říkala, že mi to tam do příběhu (první polovina je brutálně krásný gotický horor se vším, co k tomu patří) nesedí. Jak se blížil konec, nějak se mi to v hlavě spojilo a fungovalo to spolu. Což je také díky tomu prvku, že tento záznam si čtou další lidé později. Takže konec je tedy druhým koncem podpořen, aby sice bylo něco potvrzeno, ale i tak je nadále nutná spolupráce autora a čtenářovi myšlenky. Skvělá obálka, která trochu svádí k tomu, že budete číst něco moderního. (Pokud tedy neznáte jméno zmíněného autora na obálce a neřeknete si: "Cool jméno, to bude asi cool týpek.", když knihu náhodně uvidíte v knihkupectví.) Což není pravda. A je fajn, že vydavatel se nerozhodl udělat nějakou kravinu a vydal s původním překladem, protože tady je alespoň dopředu jistota, že bude kvalitní.

Když jsem si knihu kupoval, těšil jsem se na dobrý strašidelný příběh ze starých dob, který si přečtu, až zase na chvíli dočasně ovdovím a manželka odjede na víkend pryč. Nachystám si sedmičku suchého červeného vína, natáhnu si v křesle nohy a pustím se do díla... Staré příběhy, obzvláště ty tajemné, mám vskutku v oblibě. Nechávám se unést do doby, kterou jsem nezažil, ale rád bych se v ní alespoň na pár dní podíval. A proč toho nevyužít a neponořit se do děje přes století starého? Navíc, když ne obálce slibují milník hororového žánru jenž inspiroval H. P. Lovecrafta? Inu... Žena odjela, já osiřel se čtyřmi psy a zásobou vína na uherský rok. Dobrý začátek... Bohužel však příběh nebyl přesně to, co jsem hledal, čekal, v co jsem doufal. Začátek perfektní, tajemno a ponurá nálada ze stran jen prýštila, ale pak se něco zlomilo a z knihy se stalo roztodivné putování po ničem. Ano, sice to mělo pořád onen záhadný náboj, nicméně ono "putování" mi tam příliš nesedlo. Na druhou stranu musím uznat, že promyšlené astronomické jevy a návaznosti byly vskutku vydařené. I když to nebylo přesně to, v co jsem doufal, že bude, přesto jsem si lahev červeného s touto knihou užil a možná si jej za pár let zopakuji...