Apollónův pád - Temné proroctví

Tak tahle kniha mě bavila snad ještě víc než první díl. Až tedy na to, ASI SPOILER že oni splní jedno proroctví, aby dostali další proroctví.

BYL JEDEN APOLLÓN Olympský, do sluje vtrhl se hrdinsky, ohniváč pro tři, v jeskyni modři, smrt musel spolykat nelidsky. MILUJI MLUVÍCÍ ZBRANĚ.. A tak jistě chápete mé obrovské zklamání, když zelený mluvící šíp, objevšící se (ležel na zemi) na konci knihy první, zde, ve knize druhé, nedostal skoro žádný prostor. Jeho chytrost a nehynoucí Shakespearovské vyjadřování mohlo tomuto příběhu nadělit spousty humoru. Ano, jeho „vysunutí“ do děje vždy přineslo nějaké to moudro. Leč, byl vysunovám z toulce velmi sporadicky a nemnoho. Toť škoda. Tak nezbude nic než jen doufat, že v poslední knize bude jeho moudrost moudře využita více. Malá ochutnávka: SRDCE MI BUŠILO. Nohy se mi třísly. Nenáviděl jsem své smrtelné tělo. Zažil jsem v něm spoustu otravných věcí jako strach, chlad, nevolnost, nutkání kvílet PROSÍM, NEZABÍJEJTE MĚ! JSEM ZKLAMÁN. Příběh opět působí tak nějak nedodělaně. Bitva o „Odpočívadlo“ vlastně není. Je odsunuta někam do pozadí a neodhalena. Je tu znova několik pasáží končící slovy: to nechtějte vědět, nebo to je jiný příběh. Spisovatel vždy něco načne a pak nedodělá. I létající kovový drak tu nemá mnoho prostoru a já bych mu to tak přál. Je tudíž jasné, že tento druhý příběh je pro mě větším zklamáním, že kniha první. Citát: No jasně, pořád člověk. Nenávidím se.

Na knihu jsem se po 1. dílu těšila. Ale po přečtení nějak nevím... Jediný zážitek který jsem z příběhu měla, byl Leův humor. Kniha nebyla tak napínavá, jako předešlé autorovi série a začínám si myslet, že je tato naprosto zbytečná.

Tahle Rickova série se mi prozatím líbí sice asi nejméně, ale i tak mě čtení vcelku bavilo. Prostě standardní Riordan. Bohužel se mi nějak úplně nedaří přijít na chuť jak Apollónovi, tak Meg (té snad ještě mín, i když dokáže hustěkrutopřísný kousky).