Apollónův pád - Temné proroctví

BYL JEDEN APOLLÓN Olympský, do sluje vtrhl se hrdinsky, ohniváč pro tři, v jeskyni modři, smrt musel spolykat nelidsky. MILUJI MLUVÍCÍ ZBRANĚ.. A tak jistě chápete mé obrovské zklamání, když zelený mluvící šíp, objevšící se (ležel na zemi) na konci knihy první, zde, ve knize druhé, nedostal skoro žádný prostor. Jeho chytrost a nehynoucí Shakespearovské vyjadřování mohlo tomuto příběhu nadělit spousty humoru. Ano, jeho „vysunutí“ do děje vždy přineslo nějaké to moudro. Leč, byl vysunovám z toulce velmi sporadicky a nemnoho. Toť škoda. Tak nezbude nic než jen doufat, že v poslední knize bude jeho moudrost moudře využita více. Malá ochutnávka: SRDCE MI BUŠILO. Nohy se mi třísly. Nenáviděl jsem své smrtelné tělo. Zažil jsem v něm spoustu otravných věcí jako strach, chlad, nevolnost, nutkání kvílet PROSÍM, NEZABÍJEJTE MĚ! JSEM ZKLAMÁN. Příběh opět působí tak nějak nedodělaně. Bitva o „Odpočívadlo“ vlastně není. Je odsunuta někam do pozadí a neodhalena. Je tu znova několik pasáží končící slovy: to nechtějte vědět, nebo to je jiný příběh. Spisovatel vždy něco načne a pak nedodělá. I létající kovový drak tu nemá mnoho prostoru a já bych mu to tak přál. Je tudíž jasné, že tento druhý příběh je pro mě větším zklamáním, že kniha první. Citát: No jasně, pořád člověk. Nenávidím se.

Na knihu jsem se po 1. dílu těšila. Ale po přečtení nějak nevím... Jediný zážitek který jsem z příběhu měla, byl Leův humor. Kniha nebyla tak napínavá, jako předešlé autorovi série a začínám si myslet, že je tato naprosto zbytečná.