Apollónův pád - Zrádný labyrint

Skvělé. Já tuhle sérii prostě miluju. Asi mám radši Percyho Jacksona, ale stejně je tato kniha úžasná. Stoprocentně doporučuji.

AŽ K NOVU VZHLÉDNE hora Ďáblova až vzplanou slova vrytá v paměti a Tibera svá těla pochová pán změny pozná výzvy prokletí. NIC SE NEZMĚNILO. Stále jsou tu nedořečené situace, málo akce a nuda. Například hádanky v labyrintu mohly být více propracované a napětí vám mohlo mrazit krev v žilách. Ale Bohům žel, ne. Dokonce i jednotvárnost odpovědí je tak nezáživná až jsem si říkal, proč to vůbec čtu. Ani mluvící šíp tu zase nedostal svůj prostor. Jsem zklamán. Malá ochutnávka: VŠAK SLUNCE MUSÍ nejprv jižně jít skrz bludiště, kde v parných oblastech tam vládce oře jako vítr dlí, a vymámit z něj mluvčí záhad dech. JAK JE JIŽ ZVYKEM U TÉTO SÉRIE, opět proběhla bitva o něco důležitého a opět jsme jí nemohli prožít. Byla stručně zahrnuta do jednoho malého odstavce a pak už nic. Nejhorší však je myšlenka a provedení těch padesáti lodí za sebou. To už bylo moc i na mě. Pana Riordana teď na hodně dlouho zasunu do hlubokého nevědomí a zatím se jeho dalším dobrodružným knihám zdaleka vyhnu. A K ZÁPADU SE V PALÁC musí dát, tam dcera matky původ rozpozná, jen kopytnáč se vůdcem může stát tou stezkou v soupeřových botičkách. VLASTNĚ SE TAK PARADOXNĚ stává nejlepším na této knize úvodní Temné proroctví. To samo o sobě je dobrodružnější a tajemnější než celý příběh A tak je tu hodnocení. Není to valné a báseň prorocká mě vlastně donutila dát o jednu hvězdu víc, než jsem měl původně v plánu. Také na to měl vliv celkem hojného počtu asi dvaceti citátů, které jsem Ricku Riordanovi vložil na jeho profil. AŽ POZNÁ TŘI a k řece přijde včas, pak teprv bude slunce křepčit zas.

Rickovi knihy jsem si fakt oblíbila a zvykla jsem si, že každý rok alespoň jednu jeho knihu dám. Bohužel Apollónova série mi moc k srdci nepřirostla, ale i tak se na další díl dokážu jakž takž těšit. Tenhle díl mi přišel rozhodně nejlepší z celé série, to ale neznamená, že by se autor vrátil ke kvalitě z dob Percyho Jacksona. Co mi přijde fajn, že se stále potkáváme s hrdiny z předchozích příběhů. A vyřešení celého problému se mi stále nezdá ani trochu blízko...

Tato knížka je pro mě spousta emocí. Nejvýraznější z nich smích a pláč. Začnu tím lepším - Rick Riordan dokáže psát neuvěřitelně poutavě a vtipně, já se u jeho knížek vždycky strašně nasměju:D A teď ta druhá část - nečtěte obsahuje spoilery, pro vaše dobro - TO, co se stalo, o můj bože. Já jsem se sériemi Percy Jackson a Bohové Olympu vyrostla, takže jsem vůbec nestrávila Jasonovu smrt. Po tom, co jsem si oči vyplakala, vymyslela spoustu teorií jako: Tyto knížky vlastně cele stoji na opakování historie, takže když Thalie dcera Dia mohla přežít vlastní smrt, proč by to tak nemohlo být i u Jasona syna Jupiterova?(poněkud jiné okolnosti neberme v potaz:), nebo Zeus bude na svého synka Apollóna tak pyšný, že mu dá možnost splnění jednoho přání a Apollón se hryzne, nebude si přát nové boty, ale Jasonovo zmrtvýchvstání, Nebo když se mohl stát bohem Herkules, proč ne Jason....atd. Poté, co jsem se s tím tak nějak smířila, tak mě napadlo, že tohle by za romantický příběh nebrala ani Afrodita. Bez závěrečného ,,Miluju tě Piper", nebo aspoň milujícího pohledu To prostě Nejde! Pak jsem si řekla, že napíšu Rickovi dopis (s mojí hrůůznou angličtinou). Něco ve smyslu, jestli Jason v příštím díle nějak zázračně neobživne, tak Váš seznam lidí, kteří vás chcou praštit, bude delší než ten Leo Valdeze. Takže tak. Jako nějak to dopadne, ale byla to pro mě ztráta. Já miluju sérii Bohové Olympu a toto prostě nejde jen tak zkousnout:) ale jinak skvěle napsaná kniha.