Anežka

Moje druhá kniha od paní Hanišové. I tady mě překvapují její postavy, které jsou jako vystřižené ze života. Julii se hroutí představa o šťastném životě s adoptivní dcerou ve chvíli, kdy Agnesou začne lomcovat puberta. Juliinu bezradnost, zoufalství, beznaděj, depresi a snahu znovu a znovu se domluvit snad může pochopit jen matka, která už dcery v pubertě má nebo měla. Mám hned dvě, naštěstí už po pubertě a snad proto mě příběh hluboce zasáhl. Donutil mě vrátit se zpět a znovu o všem přemýšlet. Můžeme se jen dohadovat, jestli by soužití Julie a Agnes bylo lepší, kdyby věděla o svém původu. Těžko říct. Litovala jsem Julii, která si myslela, že vychovává Agnes nejlépe, jak může, ale nevědomky všechno pokazila. Bohužel by asi podobně vychovávala i vlastní dítě. Ještě více jsem litovala Agnes, šikanovanou, odmítanou a nešťastnou, která se pak chovala tak, jak se chovala. Adopce není sranda, ale ani vychovávat vlastní děti sranda není. Moc se mi líbí styl psaní paní Hanišové, její prokreslení hlavních postav a díky tomu zakončení si budu domýšlet, že Julie si s Agnes porozumí a jejich vztah se zlepší. Skvělá kniha, doporučuji.

Práve som dočítala príbeh, z ktorého mám zimomriavky... Žalostne mi v ňom chýbala tá najdôležitejšia a najzázračnejšia ingrediencia pre život: LÁSKA !!! Drsná výpoveď o nezdravom vzťahu medzi matkou a dcerou, založenom na chorobnej túžbe matky začleniť sa do spoločenského diktátu, podľa ktorého by sa mali produkovať iba samé "dokonalé" ľudské bytosti. Azda jedinou chybou bolo, že si matka pre svoj zámer nezvolila práve najvhodnejšiu vzorku ľudskej rasy, a preto musel byť hneď od začiatku založený i na klamstve. Osobne ma autorka svojím príbehom presvedčila o známej pravde, že bez lásky sa jednoducho nedá žiť. Vzdávam hold jej odvahe v jednom príbehu poukázať na závažné témy, medzi ktoré patrí chorobná túžba a  jej dôsledky, snaha podliehať spoločenskej mienke, rasizmus, násilie v rodine, závislosť, sebapoškodzovanie, šikana v školách... Možno toho bolo na môj vkus až priveľa, ale vďaka tomu v nastavenom zrkadle dôraznejšie vyniká odraz absencie lásky.

Julie: tikání biologických hodin, chorobná touha po dítěti, šílené snažilkovství, kdy partner dál nechce vytrvávat ve vztahu v roli plemenného býka, otěhotnění, potrat, adopce romské holčičky, pochyby, snaha o přetvoření malého človíčka k obrazu svému... Kam až taková situace může zajít? No veselé čtení to rozhodně není. Vrstev a problémů, do kterých se Viktorie Hanišová pustila, je v románu strašně moc. Rozhodně to není odpočinková četba, která se po pár dnech vykouří z hlavy, spíš vám do hlavy zasadí dost otázek... Může se zdát jednoduché svalit veškerou vinu na Julii - špatná perfekcionistická matka... Ale měla vůbec sama jinou výchovu? Ano, měla možnost chovat se jinak, ale vzorce výchovy od svých vlastních rodičů člověk zpracovává těžce. A co teprve Agnes? Bylo by jí u jejích biologických rodičů líp? Neřešitelné otázky. Ale odpověď je jasná - dítě (jakékoli, nejen adoptované) je samostatná osobnost, kterou máme možnost milovat, nikoli osekávat na obraz vyhovující našemu vidění světa...