Co se stane dál

Vždy si koupím knihu povídek od listen na cestu vlakem a během pár hodin ji přečtu. Ona to není nějak náročná literatura, ale velmi dobře se to čte, každá povídka je jiná a přijde mi, jako bych za 3 hodiny zkoukla 10 filmů. U některých se těším, že bude konec a jinde bych brala klidně několik dílů... Musím souhlasit s komentářem pode mnou, našla jsem tam taky hodně pravopisných chyb, až jsem se divila. Nejvíc se mi líbily povídky: co se stane dál od Michaely Klevisové, Tchyně od Petry Dvořákové, tentokrát překvapila i Aňa a povídka Návrat a Marie nemá děti od Viktorie Hanišové byla taky super.. nejvíc si ale asi budu pamatovat na dívku s úsměvem trochu nakřivo, to byl trochu totiž bizar, ale smutný a s veselým koncem zároveň. Morštajnová se přiznám, mě taky trochu zklamala, možná to bylo moc krátké. Téměř všechny povídky nějakým způsobem pojí téma smrti. Sečteno, podtrženo - určitě knihu kupte, stojí to za to a na odpoledne bez scrollovani na mobilu je knížka jako dělaná.

Povídky čtu jen výjimečně, ale když mám na ně chuť, ráda sáhnu po souborech, které vydává nakladatelství Listen, protože většinou obsahuje díla mých oblíbených českých spisovatelů, respektive spisovatelek. Tento soubor tvoří povídky pouze samých žen, o to větší to bylo lákadlo. Podle očekávání se mi líbily povídky Tučkové, Klevisové, Dvořákové a Hanišové, Alena Mornštajnová mě trochu zklamala, ze zbylých mě nejpříjemněji překvapila Anna Bolavá, nejméně dojmů ve mně zanechal text Markéty Pilátové. Nejvíce z celého souboru mě zaujala povídka Kateřiny Tučkové Tichá pomoc, jež na malém prostoru přibližuje mně dosud neznámé historické téma organizace Stille Hilfe. Témata jsou často ryze ženská: rodinné a manželské vztahy, těhotenství, porod, ženské nemoci, skloubení rodinného života s kariérou... Suma sumárum fajn čtení, až na velkou výtku, co se korektur týče. Zdá se, jako by některé povídky snad ani neprošly korekturou, nejhůř je na tom text Ani Geislerové, tam je těch chyb opravdu dost, "perličkou" je krátká věta na str. 85, v níž jsou hned dvě chyby a jež je vytištěna v této podobě: "V duchu si znovu projde, jestli má sebou všechno co má mít." Je mi jasné, že nikdo není dokonalý, a to, když jsou v knížkách, které si čtu pro zábavu, chyby, komentuju málokdy, ale tady jsem musela, protože co je moc, to je moc... :-) Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

Jako pozitivum musím jednoznačně uvést, že žádná povídka nebyla taková "nanicovatá", nemastná neslaná. Buď se mi moc líbily, nebo naopak nelíbily, ale žádná nebyla takový ten průměrný výplňový kus. Moc mi nesedly povídky od Markéty P. A Dory Č., nějak se míjí s mým vkusem. Dvořáková a Klevisová naopak naprosto úžasné. Zkritizovat ale musím autora anotace. Deset hrdinek (...) které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát? A kde prosím vás? V knize sledujeme v přímém přenosu hned několik kapitulací. Anotace podle mě sbírku nevystihuje a vůbec se k ní nehodí.

(Audiokniha) Opět povedená sbírka povídek od našich spisovatelů... Některá vás zaujme více, některá třeba vůbec, jiná je zas dojemná, jiná úsměvná, další pochmurná... Vybere si každý, jako vždy :-)

Krátké povídky našich autorek-některé smutné,některé humorné,ale v podstatě jsou všechny čtivé.

Knížka moc povedených povídek :-) U některých mi bylo líto, že nepokračují.

Toto jsou povídky od mých oblíbených autorek. Povídky se mi líbily, některé víc některé míň, ale jinak hodnotím jako povedené a doporučuji přečíst.

Po prvních dvou povídkách jsem chtěla knihu odložit, ale neudělala jsem to. Další už byly dobré, některé lepší, jiné se mi líbily méně, ale to je u tohoto žánru normální. Ale jisté je, že si dám od povídek chvilku pauzu:-)

Malá knížečka na dva večery a velmi povedené povídky, které mají co říct. Líbily se mi téměř všechny. Nejvíce od Michaely Klevisové povídka Co se Stane dál. A poznání - "Smutek dá člověku sílu. Osvobodí ho. Zatvrdí." Některé povídky zůstaly otevřené. Některé byly smutné. Ale za mě nejlepší knížka z edice Česká povídka.