Amerika

Max Brod udělal Kafce vydaním těhto zlomků pěknou medvědí službu... Představy o Americe autor vzál asi z filmů Bustera Keatona. Pravda, moc to nepřekaží - Kafka stejně pozoruje jen vztahy mezi lidmí. Ale tady je to všechno tak naivní: hlavný hrdina sám svým chovaním prosi o potrestaní, a pak lituje sám sebe: "já jsem idealní a svět nespravedlivý". Možna je to mužská variace na "Justinu aneb prokletí ctnosti" de Sade'a, anebo současná parodie na Volterův "Candide, čili Optimismus"? Sice pěkné pozorování detailů, jako vždycky u Kafky, ale celé nemá to hlavu a patu. Protože neexistuje rozluštění, závěr, smysl. Že by jako v životě?

Začátek s kapitolou o topiči mi přišel silný, stejně jako scény v hotelu a pak už to byl sešup dolů a nedokázala jsem se naladit na vyprávění. Najednou jsem měla pocit mnohomluvnosti a neefektivnosti. Tím, že je kniha nedokončená, tak jsem ani nedošla k uzavření celého tvaru a prostě odcházím s pocitem nedotaženosti. Kafku jsem naposled četla v době dospívání (Proměnu) a tenkrát na mě zapůsobil mnohem lépe.