Amanda

„Mám k tomu plánu dvě připomínky, šéfe. Za prvé, je na hovno. Za druhé, je na hovno. Teoreticky je to jen jedna připomínka“. U paní Sněgoňové jsem vždycky na vážkách. Už její první kniha „Krev pro rusalku“, byla sice zajímavá, ale se spoustou opsaných věcí z jiných knih. A hlavně podobný námět měl již jeden natočený seriál. A například její třetí knihu „Město v oblacích“ jsem vynechal. Svým obsahem a úvodní kresbou dost připomíná příběh Alana Campbella „Zjizvená noc“. Malá ochutnávka: Pár civilních obyvatel Namathé ležel kousek od pterodaktyla, muž s rozervaným hrudníkem, jako by se z něj nedávno vyklubal vetřelec, žena s prokousnutým krkem a utrženou rukou. Tou druhou i po smrti svírala mužovu. Amanda, druhá kniha ze série „Legie“ mě možná trochu překvapila. Bylo to svižné, sem tam vtipné a rychle se to četlo. Bohužel ani tady se paní spisovatelka nevyhnula některým frázím, které jsem už četl v jiných příbězích. Tou největší vadou jsou výroky převzaté od mistra Kotlety. Nejvíce mi vadí sprostá slova, která jsou mnohdy vložena do vět, kam se nehodí. Vlastně už ani neplní svůj účel a jen parafrázují styl, kterým se pan K. proslavil. Citát: Po měsících Giuseppeho kuchyně bych jedl i chlazené opičí mozečky a polévku s očními bulvami. Příběh se dostal přesně do těch situací, které jsem tušil. Nová parta se řítí vesmírem a přijímá úkoly a sem tam zničí nějakého toho vetřelčího protivníka. Svým obsahem tak série začíná připomínat jinou sérii a tím je Charity od spisovatele Wolfganga Hohlbeina. Série Charity byla napsána někdy v letech 1995 až 1998. Nic nového pod slunce, nebo ve Vesmíru. Ale je to hezky Česky napsané a i když pro mě spíše průměr, myslím, že spoustě nenáročných čtenářů se to bude líbit. Tři Hetešovo motýlci ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Viděl jsem holku se šesti kozama.

Přiznávám, zpočátku jsem nedával Kristýně Sněgoňové příliš šancí, že by dokázala navázat na styl Františka Kotlety. Ale světe div se, ona vystřihla dílko snad ještě lepší, než všechny řezníkovy předchozí knihy. Hodně s tím má co do činění fakt, že se autorka oprostila od psychologického profilování a přistupuje k postavám tak, jak byly narýsovány už v Operaci Thümmel. A co si budeme nalhávat, v tomto případě nejde o nějak zvlášť rozervané hrdiny. Těmhle kosmickým outsiderům pak staví do cesty překážky, jež jsou ve svém důsledku až kouzelně absurdní a člověk se jen baví tím, co všechno jsou schopni zvorat, třebaže s nejlepšími úmysly. Současně si atmosféra ponechává ráz zběsilého dobrodružství, kde se pro vystřelenou kulku a vyhřezlá střeva nechodí daleko. Zápletka přitom nemá daleko k parodii na klasiky akčního žánru, ovšem není to ten druh legrace, který by záměrně shazoval – Sněgoňová spíš využívá archetypální momenty k tomu, aby je rozehrála v úplně nových vazbách. Parádní práce.