Z pěti povídek jen dvě zaujaly a přiměly k nějakým hlubším vnitřním pochodům. Jinak to působilo jako bezúčelné potulování mezi zkratkovitými vjemy, jako když jste na poznávacím zájezdu s průvodcem, kterému se chce hodně na malou a prohlídka vás tak nestihne ani zaujmout. Proklamovaný melancholická tón u mě padl na úrodnou půdu jen v poslední povídce, která má (díky své částečně sumarizační funkci) více témat a více vrstev. Jinak to působilo spíš ospale než melancholicky a zamyšleně. Pro mne stály za to jen povídky Conrad a Raymond (druhá a poslední). V moderní německé literatuře tedy budu "autora svého srdce" hledat dál.

Ja som sa trocha v tej "zamlženosti" strácala. Dosť depresívne, odťažité,bezemočné. Počítam,že na takúto knihu treba extra naladenie.