Adept

Adam Przechrzta v sobě rozhodně nezapře milovníka historie a muže, dbalého detailů. Příznačná atmosféra předválečného období má svoje nezaměnitelné charisma, ať už díky starosvětskému vyjadřování, či dobovým odkazům a kuriozitám, jež dávají vyprávění atraktivní ráz steampunku kořeněného magií. Celek pak podmalovává bezelstná polská nátura vše hodnotit, zpochybňovat a kritizovat, což v kontrastu s fanaticky neoblomnou ruskou disciplínou vytváří bezpočet komických momentů. Co však dějovou osnovu výrazně brzdí, je autorova nekonkrétní představa, o čem že to má kniha vlastně pojednávat. Celé to začne v duchu Pikniku u cesty bratrů Strugackých, jenže jakmile jsou představeny ústřední figury, do zápletky výrazně zasáhnou intriky z různých směrů a děj se na dlouhou dobu stane maličko nepřehledným. Teprve až v druhé polovině se začnou pozvolna rýsovat jednotlivé cíle i úmysly, pročež jednomu snadno dojde, že úplně samostatný tenhle svazek asi nebude. To pak bohužel závěr jen a jen podtrhne.

Příběh to byl zajímavý a nápaditý. Kniha čtivá. Jen pro mě bylo zklamáním, že závěr byl otevřený. Kniha nekončila. A další díl nevím, jestli seženu. Takže body dolů. Bohužel

Dlouho jsem přemýšlela, jak popsat zážitek z tohoto příběhu. A už to mám. Adepta jsem poslouchala ve fitku a tak jako já se snažīm udržet zlo (tuk) za zdmi tělocvičny, snaží se Rudnicki, Samarin, Anastázie a další udržet zlo za zdmi enklávy. Není to jednoduché. Míchá se nám tu alternativní historie, politika, alchymie a magie a začínající válka. A i když se zdánlivě nic neděje, je to neskutečně napínavé. Taky jsem dlouho přemítala, proč se kniha jmenuje Adept. Dozvěděla jsem se to zhruba v půlce děje. Autor nám záměry postav a jejich charaktery odhaluje postupně a děj se dramatizuje s každým poslechem. A k tomu hlas Filipa Stančíka. Mám dalšího oblíbence. Tak vzhůru do dalších dílů.