Adept

Adam Przechrzta v sobě rozhodně nezapře milovníka historie a muže, dbalého detailů. Příznačná atmosféra předválečného období má svoje nezaměnitelné charisma, ať už díky starosvětskému vyjadřování, či dobovým odkazům a kuriozitám, jež dávají vyprávění atraktivní ráz steampunku kořeněného magií. Celek pak podmalovává bezelstná polská nátura vše hodnotit, zpochybňovat a kritizovat, což v kontrastu s fanaticky neoblomnou ruskou disciplínou vytváří bezpočet komických momentů. Co však dějovou osnovu výrazně brzdí, je autorova nekonkrétní představa, o čem že to má kniha vlastně pojednávat. Celé to začne v duchu Pikniku u cesty bratrů Strugackých, jenže jakmile jsou představeny ústřední figury, do zápletky výrazně zasáhnou intriky z různých směrů a děj se na dlouhou dobu stane maličko nepřehledným. Teprve až v druhé polovině se začnou pozvolna rýsovat jednotlivé cíle i úmysly, pročež jednomu snadno dojde, že úplně samostatný tenhle svazek asi nebude. To pak bohužel závěr jen a jen podtrhne.

Adam Przechrzta přetvořil moderní dějiny XX. století do časů vlády aristokracie, soubojů meči a alchymie, čímž mě nemálo mátl. Za sebe bych zvolila jiný časový rámec pro scifi román postavený na feudálních společenských a sociálních rozdílech, které stojí za revolučními tlaky doby. Do románu autor projektuje skutečné historické události polsko-ruských dějin. Byť chvílemi jsem měla pocit, že jsem v alchymistické Rudolfově Praze. Przechrztovým románem se prolne spousta ruských jmen, což mi úplně nevyhovovalo. O to sympatičtější mi byla postava alchymisty a nedostudovaného polského lékaře Rudnického, který prodělává proměnu takřka gargantuovských rozměrů. Od alchymie už totiž není příliš daleko k magii a s tou se dají nejen vyhrávat války. Podivná enkláva rozrůstající se uprostřed Varšavy a zaplněná ďábelskými monstry však není porazitelná konvenčními prostředky. Tuším, že Rudnicky může v další fázi nabýt podoby Batmana co do sil, schopností a smyslu pro spravedlnost. A právě kvůli němu se do příběhu materie primy ještě vrátím.