Adam Przechrzta v sobě rozhodně nezapře milovníka historie a muže, dbalého detailů. Příznačná atmosféra předválečného období má svoje nezaměnitelné charisma, ať už díky starosvětskému vyjadřování, či dobovým odkazům a kuriozitám, jež dávají vyprávění atraktivní ráz steampunku kořeněného magií. Celek pak podmalovává bezelstná polská nátura vše hodnotit, zpochybňovat a kritizovat, což v kontrastu s fanaticky neoblomnou ruskou disciplínou vytváří bezpočet komických momentů. Co však dějovou osnovu výrazně brzdí, je autorova nekonkrétní představa, o čem že to má kniha vlastně pojednávat. Celé to začne v duchu Pikniku u cesty bratrů Strugackých, jenže jakmile jsou představeny ústřední figury, do zápletky výrazně zasáhnou intriky z různých směrů a děj se na dlouhou dobu stane maličko nepřehledným. Teprve až v druhé polovině se začnou pozvolna rýsovat jednotlivé cíle i úmysly, pročež jednomu snadno dojde, že úplně samostatný tenhle svazek asi nebude. To pak bohužel závěr jen a jen podtrhne.

UCHOKNIHA. Ne vždycky by měl člověk dát na nadšené recenze - těšila jsem se díky nadšení mnohých čtenářů o to víc... Fantasy odehrávající se v alternativní historii počátku minulého století, magie, příšerky a intriky z prostředí Varšavy, kdo by odolal? Jenže při poslechu mi to přišlo takové natahované. Ne že by se vůbec nic nedělo, ale chybí nějaký ústřední motiv, děj je sledem jednotlivých epizod mocenských, případně skutečných bojů, u kterých nevíte, kam to celé vede... Druhému dílu šanci ještě dám a uvidíme, co dál...