1913. Léto jednoho století

Když jste milovníkem knih, umíte si díla, která si vyberete, (nebo která si vyberou vás) vychutnat jako lahodný dortík, který omamuje vaše smysly dokonalou souhrou chutí. Já jsem si tentokrát vybrala neskonale pozoruhodný dort s nádherně červenou, dokonalou, obří třešinkou. Do rukou se mi totiž dostala kniha německého spisovatele Floriana Illiese 1913: Léto jednoho století. Čtivé, vtipné, inteligentní a zajímavé dílo, ve kterém je hlavní postavou sám čas. Tedy přesněji rok 1913. V tomto chytlavém dílku procházíme měsíc za měsícem celým rokem, který přináší střet starého a nového, který je přechodníkem mezi zašlým devatenáctým stoletím a novotou století dvacátého. Rokem, jenž je také posledním před "velkou bouří", kterou s sebou přinese první světová válka. S vytříbeným humorem nám pan Illies předkládá zlomové okamžiky umělecko-kulturní sféry r. 1913. Společně posíláme jménem "ukňouraného hypochondra" Franze Kafky dopisy slečně Felici Bauerové, prožíváme radosti a strasti pochopených i nepochopeným malířů - od Picassa přes Marca až po žárlivého, fanaticky poblouzněného Kokoschku. "Výstava nového umění z Evropy na nás dopadla jako bomba." A detonace zazněla vší silou - reakcí byla zloba, nepochopení, výsměch, nicméně masy diváků putovaly na výstavu, aby si mohly názor udělat samy. Časopisy téměř denně přinášely karikatury a na druhé zastávce výstavy v Chicagu došlo k demonstracím studentů chicagského Institutu umění - údajně při nich spálili tři kopie Matissových obrazů. Matisse považovalo americké publikum za největšího primitiva. To je stejně jako dnes nejsilnějším důkazem kvality. Dostáváme se do hlubin šílenství umělců té doby. Ať už jsou to rozervané duše spisovatelů a básníků, rozpory na "psychoanalytické bázi" mezi Freudem a C.G.Jungem - "otcovražda v praxi" (aneb i psycholog je jen člověk) či obyčejné spory mezi manželskými páry, sem tam zapříčiněné utajovanou homosexualitou mužského protějšku. Georg Trakl na jaře roku 1913 - toť drama zcela svébytného druhu. Jako v transu bloudí světem, prý je napůl zrozen, jak přiznává svému příteli. Takže propíjí své peníze, bere Veronal a další tablety a drogy, opět chlastá, chvátá, vříská jako dítě, miluje svou sestru, nenávidí se za to a svět nenávidí spolu. Pokouší se být lékárníkem. To nikam nevede. Pokouší se žít normálně. Z toho pochopitelně taky nic není. Ale mezitím píše ty nejkrásnější, nejděsivější básně. Léto jednoho století je úžasný výlet do dávných dob. Nejedná se o nudné dílko, které vás zahltí informacemi, o něž nestojíte. Pokud máte aspoň trochu zájem o zmíněnou éru a slabost pro umělce (a trochu se v lidech té doby vyznáte, protože úplná neznalost alespoň základních jmen přinese spíše nudu, než potěšení), budete z knížky nadšení stejně jako já. A aby to nebylo jen o písmenkách, každý měsíc začíná fotografií uměleckého díla souvisejícího s obsahem. Což je příjemné zpestření. Dlouho jsem nečetla tak zvláštní a chytlavou knihu. Autor: Florian Illies Překladatel: Tomáš Dimter Počet stran: 320 Nakladatelství: HOST Rok vydání: 2013

Spousta zábavných perliček, ze života slavných té doby. Oskar Kokoschka vnutil Almě Mahlerové svůj autoportrét aby si ho v Mariánských lázních pověsila nad postel a tím ochránila svoji věrnost před dotěrnými muži.