Velmi, velmi zajímavá knížka. Není na jednorázové přečtení. Svým způsobem zpracování není lehké čtení, ale obsahem mimořádné.

Viem si predstaviť komentáre mnohých čitateľov. Je to strašne neprehľadné čítanie. Toľko mien, toľko postáv, toľko osudov. Kto nepozná predstaviteľov nemeckej bohémy 20-30-tych rokov 20. storočia, bude stratený. Aj ja som poznala sotva polovicu a zvyšok som si dohľadávala na internete. Ale ... mne sa to ohromne páčilo. Vedela som, do čoho "idem", čítala som už predchádzajúci autorov román "1913". A je to veľmi silné čítanie, pohreb Weimarskej republiky v priamom prenose. Prostredníctvom milostných eskapád "nepohodlných" predstaviteľov nemeckej inteligencie. Ľudí nehodných žiť v novoformujúcej sa Hitlerovej Tretej ríši. Autorov jedinečný štýl písania, suchý humor a vtipné bonmoty (á la smiech cez slzy) sú čerešničkou na torte. Opakujem, je to knižka pre špecifického čitateľa. A ja za ňu autorovi ďakujem. "V roce 1929 ještě nikdo nedoufal v budoucnost. A nikdo si nechce připomínat minulost. Proto všichni tak bezuzdně propadli přítomnosti." Dokonce i objevitel teorie relativity Albert Einstein ví, že čas a prostor hrají v lásce přece jen velmi důležitou roli a nelze je jen tak překonat. „Psaní je hloupost,“ telegrafuje své ženě k letnímu jezeru v Caputhu, „v neděli tě políbím ústně.“ Takže v neděli: polibek krát čas na druhou. "Vilém ví, že už není císařem, celé hodiny štípe dříví, chodí na procházky, kouří cigarety, je uvězněný v nekonečnu. Podle dohody s nizozemskou vládou se Vilém II. smí pohybovat pouze v okruhu patnácti kilometrů kolem svého domu v Doornu. Proti monarchii se tedy bojuje podobně jako později proti pandemii coronaviru." „Milován jsi jen tam, kde smíš projevit svou slabost, aniž bys provokoval sílu.“ "Rainer Maria Rilke říkal, že někdy jde v lásce jde o to, aby jeden dobře chránil osamělost toho druhého."