1913 Léto jednoho století

Jako by se nějaký Velký Režisér dějin světa rozhodl, že než se to všechno nenávratně podělá, tak ať ještě naposledy přijde k velkému vzepětí ducha a tvůrčí mysl ukáže, čeho je schopna. Protože po uplynutí toho nešťastně šťastného roku 1913 už nikdy nic nebude, jak bývalo. - Já vím, že tohle tvrzení je strašně nadnesené a přepjaté a zavání patosem. Jenomže po přečtení této - dá se říct dokumentaristické - knihy to vysloveně svádí k podezření, že s tím rokem 1913 něco nebylo v pořádku: takový koncentrát nových myšlenek, tvůrčích činů, zákrut i slepých (přesto užitečných) uliček umění, jaký v tom roce vytryskl na tom malinkatém prostoru dvou dožívajících soustátí - c. k. mocnářství a německého císařství (samozřejmě - s přesahem do Paříže a N.Y.), to je něco nevídaného. Z dnešního pohledu je úžasné vědět, co současníci (a často ani hlavní aktéři) nemohli v naprosté většině případů ani tušit - že ti neurastenici, podfukáři, příživníci, hysteričtí milenci a středostavovští úředníci či učitelé vlastně vytvářeli umělecké směry, myšlenky, díla, které nakonec poznamenaly celé 20. století. Z obsahu i stylu této knihy jsem byla nadšena. Poněkud mě jen udivovalo, proč byl pro autora tak nadstandardně zajímavý jinak ne moc známý malíř August Macke, že mu věnoval tolik místa. Až po přečtení informací z jiných zdrojů jsem pochopila … Kam se jen mohlo myšlení a umělecká tvorba v Evropě dál vyvíjet, nebýt toho, že rok 1913 skončil a ten, co přišel po něm, již navždy změnil mapu i myšlení celého světa!

Nádherný průřez kulturním děním, politikou a vědou v roce 1913. Se špetkou ironie.. Jsem nadšená!