Bohužel většina autorek a autorů se nedokázala oprostit od zažitého klišé, které představuje singles jako zoufalce, nešťastníky a trpící chudáčky, toužící v skrytu duše po láskyplné náruči a neschopné "normálního" života. Vybočit se podařilo snad jen Markovi Epsteinovi a Haně Lasicové. Jejich povídky se mi také líbily nejvíc. Zbytek mě nijak zvlášť neoslovil. Klasický průměr, jak už to u této edice bývá.

Anotace knihy láká na příběhy lidí, kteří se vědomě rozhodli žít bez vztahu, protože jim to tak vyhovuje. Realita je ovšem taková, že k tomu se nejvíc přibližuje jen hrdinka první povídky (a i ta vlastně vztah chce, jen volnější). Zbytek aktérů se bez vztahu ocitlo vnějším přičiněním (rozchod, smrt partnera, apod.) a myšlenka na singl život je děsí nebo je přinejmenším dlouhodobě neuspokojuje. Takže je to vlastně sborník o vztazích, jejich důležitosti pro život většiny z nás a peripetiích z nich vyplývajících. (Což dává smysl, protože my true singles přijdeme domů a máme tam boží klid, takže dokud nemluvíme s lednicí, nenastěhuje se k nám UFO nebo se nepřipleteme do manželské krize Nováků od vedle, není o čem psát.). Pokud jde o kvalitu povídek, nic mě vyloženě neurazilo. Jenže taky nenadchlo. Dobrou polovinu povídek už si nedokážu vybavit ani teď, pár dnů po přečtení. Pár povídek (Žít jako single, Seniorský balet) trochu emocí vykřesalo, ale pochybuji, že se zaryjí hlouběji do paměti. Plačidruh pobavil zajímavým nápadem a faktem, že mi stylem vyjadřování připomněl jednoho zde diskutujícího. A povídka Poslední pár se rozchází pak působila poněkud rozpačitě. Jako jediná skutečně splnila zadání sbírky a měla být jakousi sci-fi tečkou za celou sbírkou. Jenže zbytek povídek zadání vlastně popřel a tak Poslední pár trčí jako špatně zatlučený hřebík z prkna a diví se, co tu dělá. Být sbírka delší, asi ji nedočtu. Takhle to nebyla až taková ztráta času.